Založit webové stránky nebo eShop
aktualizováno: 01.10.2017 21:54:29 

Ponča‚ Dinky Buddy Hardy Horde a Zorgonny Fitmin

Hills cup Těškov
(4 - 5. 4. 2013)

Těškovem začínal letošní ročník Hills cupu. Ten měl ačít sice o čtrnáct dní dřív v Maxičkách, ale kvůli sněhu na trati a namrzlému povrchu musely být závody zrušeny. Druhým závodem byl naplánován nový závod v Těškově, který byl náhradou za naši oblíbenou Plzeň. Tam totiž zavřeli kemp, kde se závody konaly a proto museli pořadatelé vzít zavděk novým prostředím v okolí penzionu "S výhledem na Brdy". Taky má letos Hills cup jiný systém - běží se pouze v canicrossu a je rozdělen do 4 kategorií podle váhy psa ( muži se psy do 25 kg a nad 25 kg a to stejné i v ženách).

Do Těškova jsme dorazili už v pátek odpoledne. Večer proběhla prezentace a taky jsme si šli projít trať. Ta byla jednak rychlá a hlavně hodně technická. Hlavně v první části měla hodně kořenů a zatáček. Pořadatelé měli ale všechny problematické úseky označené a tak nebyl žádný problém. Trať měřila zhruba 4 km. 
Ráno jsme pak vstávali kolem sedmé hodiny. Startovalo se totiž už od devíti, ale protože šly na řadu nejdříve ostatní kategorie, měli jsme ráno ještě docela dost času. Canicrossy měly startovat hromadně. Díky luxusnímu placu na louce to nebyl žádný problém a starty probíhaly úplně bez problémů. Naše kategorie startovala ža nakonec. Start se nám docela povedl a hned na úvodní rovince lesem jsme se začali ostatním vzdalovat. Asi v 3/4 trati nám trošku došel dech, ale protože jsem za sebou nikoho neviděl ani na dlouhých rovinách, mohli jsme si dovolit trošku zvolnit. Nakonec z toho byl na druhého Jirku Suchého náskok asi 45 sekund, což byl dobrý začátek. Večer se pak běžela ještě druhá etapa. Ta byla už tradičně sprintová a startovala se intervalově po půl minutě od posledního. Já jsem tedy startoval až jako úplně poslední. Celý večerní závod pak probíhal za deště a tak to bylo docela zajímavý. Tady jsem věděl, že není na co čekat a tak jsme za to s Pončou vzali a na konci jsme dokonce Jirku s Pajdou doběhli a na zítřek jsme měli poměrně luxusní náskok. Večer pak proběhlo ještě grilování apod. Já jsem šel ale spát, protože jsem byl docela unavený a chtěl jsem být na neděli ve formě. 

Ráno jsme opět vstali kolem sedmé hodiny, aby se Ponča stihl před starty najíst a neměl těžké břicho. V neděli byly starty opět hromadné. To nám ale vůbec nevadilo a plánovali jsme si lépe rozložit síly, abychom vydrželi makat celou trat. V neděli se nám start povedl snad ještě lépe a už od začátku jsem se cítil na trati mnohem líp. To bylo hned poznat, protože jsme za sebou ostatní nechali ještě více než v sobotu. Dokonce jsme si vylepšili čas o 15 sekund. Na první závod poměrně slušný výkon. Hned po závodě proběhlo vyhlášení výsledků a my mohli jet domů, protože jsme to pět měli pořádný kus.

První závod Hills cupu se nám vydařil. Doběhli jsme na 1. místě s náskokem na 2. Jirku Suchého 2 minuty a 6 sekund a na 3. Michala Ženíška dokonce 2 minuty a 41 sekund. Celkově nás v kategorii startovalo 14, což je poměrně pěkný počet. Výsledky jsou TADY a fotky ZDE

Ježdění na Valše 2012
(22 - 23. 9. 2012)

Když se v termínovce objevily závody na Valše, měl jsem jasno. Pořádal je totiž náš kamarád Michal Chovanec a mělo se ho účastnit i docela hodně členů našeho klubu. Tam jsme prostě nemohli chybět. Navíc nás čekal pohodový víkend, což se potvrdilo.

Do Louky, kde se závod konal, jsme dorazili až v sobotu ráno. Vzhledem k tomu, že závody byly na Moravě, a měli jsme to asi 70 km, mohli sjme vyjet až ráno. Na místě už bylo hodně našich kamarádů a tak nebyla o zábavu nouze. Hned po příjezdu jsme se vydali si projít trať. Ta byla hodně kopcovitá a pro canicross měřila jen 3,3 km. Po běžce byl vynechaný úvodní rozbahněný seběh. Asi 2 km trati vedly do kopce, a GPS minaměřila nastoupaných skoro 100 metrů. I proto jsem nečekal žádnou zázračnou průměrku. Startovat se začalo až od 11 hodin, což ale kvůli docela chladnému počasí vůbec nevadilo. Nejdřív jeli individuálové a bylo velmi zajímavé sledovat, ajk si s rozbahněnou tratí poradí. Nejde zapomenout ani na jízdy Tobiho, který ukazuje, že to prostě umí. My jsme startovali asi ve 12 hodin. Na trať jsme se s Pončou vydali jako druzí a tak jsme na trat  museli předbíhat Jirku Jílka , pro kterého to byl premiérový závod. Na trati jsme si docela máknuli a cílovou pásku protnuli v čase 9:37, což nebylo a tak špatné. Pak už nás čekalo jen povídání s kamarády, posezení v hospůdce a také procházka na zříceninu, která byla hned nad steaak outem. Taky jsme docela brzo zalehnuli.

Druhý den byly starty od 10. Počasí bylo trošku lepší, což ale znamenalo i větší teplo. Proto jsem Ponču před startem trochu namočil. Tentorkát jsem se snažil do toho šlapat víc, abychom si trošku zvýšili průměrku. Na trati jsme neměli žádný problém a dokonce jsme se zlepšili o 10 sekund což na 3 kilometrech a kopcovité trati není špatné. Také  jsme tuto etapu vyzkoušeli postroj od firmy Non-stop, který nám půjčil Tobi, za což mu moc děkuju. Protože jsem byl s postrojem pořád nejistý, ještě jsem si během odpoledne půjčil koloběžku a šel se ještě s Pončou projet.

Vyhlášení výsledků proběhlo kolem půl druhé. Byli jsme na 1. místě s náskokem 4 minuty na druhého Jirku Jílka. Závody se mi moc líbily. Hlavně pohodová a přátelská amosféra, která celé závody provázela. Člověk byla jako v jiném světě :) Příští rok tento závod v našem kalendáři nebude chybět! :) Fotky jsou TADY a výsledky ZDE

Hills cup Dobříš - Podbrdské psí závody
(15 - 16. 9. 2012 )

Do Dobříše už jsme se hodně těšili. Měly to být první podzimní závody, které měly ukázat jak na tom s Pončou po letním tréninku jsme. Také to byl 4. díl Hills cupu

Do Dobříše jsme dorazili v pátek kolem deváté večer. Díky velkému množství místa na steak outu jsme i vzhledem k pozdnímu příjezdu měli hodně místa. Večer jsme se jen zaprezentovali a šli spát, protože v sobotu nás čekal tuhý boj.
V sobotu jsme museli vstávat docela brzy. Jednak kvůli Pončovi, který už chtěl vstávat :-D a jednak kvůli startům, které byly tentokrát už od 9. hodin. V 9 hodin opravdu vše vypuklo. A to hned hromadnými starty. Díky velké louce, na které starty probíhaly se startovalo ve všech individuálních kategoriích hromadně a tak jsem byl zvědavý, jak si s tím hlavně kolaři a koloběžkáři poradí. Nakonec nebyl žádný problém a celé starty se staly divácky velice aktraktivní záležitostí. My jsme startovali až nakonec. Starty jsme měly samozřejmě hromadné a to i dohromady s CCW. Celkem se nás tak na start postavilo hned 24, což už byl pořádný počet. Ponča první start opět zvládal jen s nervy, ale nakonec jsme vystartovali bez problémů a zařadili se hned po startu za Dušana Erbse, s kterým jsem čekal největší boj. První Nikolas Imilczyk se nám, podle očekávání, rychle vzdáli a my si tak běželi svůj závod. Celý závod jsme se drželi za Dušanem, jen v půlce ho na chvíli předběhli, ale bohužel jsme nevydrželi prudký sprint a Dušan nás opět předběhl, ale v tomto sprintu mi GPS naměřila skoro 29 km/h. Celekm trať měřila 4 km a my akonec doběhli necelou půl sekundu za Dušanem. NA druhé kolo jsme tak měli dobře nakročeno. Během dne se pak šli naši s borderkama projít do Dobříše a já se trošku prospal a sledoval vložený Podbrdský canicross.
Druhé kolo nám odstartovalo kolem šesté hodiny. Ostatní už startovali v intervalech, ale my opět hromadně. Běželo se nám docela dobře, i když se mi tempo zdálo trošku pomalejší než bych chtěl. Nakonec jsme se opět zařadili za Dušana, kterého jsme předběhli asi 30 metrů před cílem, kdy už nedokázal na tento rychlý nástup zareagovat. Do druhého dne jsme tak vstupovali s 2 sekundovým náskokem


Foto: Vendula Pekárková ( veny.rajce.idnes.cz )

Druhý den se startovalo gundersenem. Tedy až na canicross, který startoval hromadně. Mým hlavním úkolem bylo nenechat si utéct Dušana. To se nám nestalo, a protože Poník parádně táhnul, dokonce jsme šli i před něj. Potom jsme nějakou dobu běželi vedle sebe, až se nám nakonec podařilo se od Dušana odpoutat a do cíle jsme doběhli se skoro 35 sekundovým náskokem. Čas sice byl stejný jako předchozí den,  byl jsem ale 100% spokojen. Vyhlášení proběhlo docela rychle po doběhu.
Nakonec jsme se umístili na 2. místě za vynikajícím Niikolasem Imiolczykem s náskokem 37 sekund na třetího Dušana Erbse. Naše průměrka se vyšplhala k 21, 6 km / h s čímž jsem na začátek sezony stoprocentně spokojený. Také jsme se posunuli na 2 - 3. místo Hills cupu a dohnali jsme tak ztrátu na Dušana a v Hradci nás tak čeká tuhý boj :) Fotky jsou ZDE  a výsledky TADY

Hills cup Plzeň
(28 - 29. 4. 2012 )

Plzeň je naším oblíbeným závodem. Vždy se totiž jedná o kvalitní závody. Napomáhá tomu i skvělé zázemí kempu na Bílé hoře v Plzni. Nejdůlžitější je ale sehranný tým pořadatelů a také skvělá trať - rychlá, zároveň io technická. I proto o účasti nebylo potřeba dlouho přemýšlet.

Do Plzně jsme opět dorazili až pozdě večer. Tak tak jsme stihli prezenci, která byla ve 23 hodin. Večer jsme už jen vyvenčili a šli spát. Ráno jsme vstávali do slunečného dne. To moc příznivá informace nebyla, protože to znamenalo, že horké dny minulých dní budou pokračovat. I proto pořadatelé udělali starty už od 8:30. Na start se tak opět vypravily všechny kategorie individuálů - BKJ, SC1, SC2 a canicrossy. My jsme jako běžci opět startovali  až jako poslední. To už bohužel slunko pořádně připalovalo. My jsme první kolo startovali, jako každý rok, hromadně. Starty tentokrát proběhly poměrně bez problémů a hned od startu se nám začal vzdalovat Nikolas Imiolczyk z Polska, který opět potvrdil svoji dominanci. Za ním jsme se hnali my s Pončou a Dušan Erbs s Artušem. Celý závod jsme víceméně běželi spolu a taky jsme tak doběhli. Ztrátu na druhého Dušana jsme tak měli zanedbatelných 5 sekund. Po závodě jsme hlavně odpočívali, protože teplo dalo pořádně zabrat nejen psům, ale i nám. Naštěstí byl blízko Bolevecký rybník, kde se mohli kluci pořádně vyřádit. Celý den bylo opravdu pekelné horko. Však taky byl právě Bolevec u Plzně nejteplejší místo v Republice - bylo naměřeno přes 31 stupňů!
Druhé kolo se proto startovalo až v půl osmé. My jsme opět startovali až nakonec a tentokrát intervalově od nejpomalejšího. Krátká trať nám pěkně utíkala. Bohužel jsem v jednom místě špatně došlápnul a vyvrknul si nohu. Nevyhnuli jsme se ani pádu a zbytek trati jsem už nemohl běžet bohužel naplno. I tak jsme ale Dušana přeskočili a po druhém kole jsme na něj už měli 2s náskok. Bohužel noha docea dost bolela a tak jsem byl zvědavý jak na tom budu ráno. Večer proběhlo ještě příjemné grilování


Ráno opět bylo docela teplo, i když podstatně menší než v sobotu. Bohužel noha dost bolela a po pokusu o rozběhnutí jsem musel ze závodu odstoupit, protože jsem nemohl pořádně zabrat :( Dost mě to mrzelo, protože jsme měli dobrou výchozí pozici. Přišli jsme tak i o populární závod štafet. Domů jsme jeli hned po odstartování všech závodníků .  výsledky jsou ZDE

Hills cup Maxičky - 1. kolo
    ( 14 - 15. 4. 2012 )

Propozice letošního Hills cupu byly vyhozeny poměrně brzo. Z nich jsem se dozvěděl, že celý cup se pojede v jednotlivých disciplínách a bude 5 závodů, započítávat se budou 4 nejlepší výsledky. Už to bylo hodně lákavé. Informace, že se první kolo pojede v Maxičkách pak rozhodla.

Do Maxiček jsem se těšil, jelikož je tam výborné zázemí a rychlá, ale náročná trať. Také jsme si chtěli trošku odčinit výkon, který jsme předvedli minule, kdy se nám nevydařilo 1. kolo. Do Maxiček jsme vyjížděli až v pátek kolem 23. hodiny. Kvůli škole jsem totiž odjížděl z Brna až kolem 19:15 a tak trvalo než jsme vyjeli. Cesta byla poměrně bez problémů, ale i tak jsme do Maxiček dorazili až kolem 4. hodiny ranní. Rychle jsme vyvenčili a šli dospat alespoň něco, abychom vůbec závod absolvovali se ctí. Ráno v půl osmé byla prezence. Po ní jsme sse rychle nasnídali a šli si projít trať. Ta byla oproti předchozímu závodu rozdílná. Celkově byla rychlá, ale fyzicky hodně náročná - člověk si neměl kde odpočnout a muselo se makat od startu až do cíle. Potom proběhla ještě vetrinární přejímka a v 10:30 se začalo startovat. Canicross měl individuální starty po 30 sekundách. Celkově nás v kategorii startovalo jen 5. Důležité pro nás bylo, že do Maxiček dorazil i Nikolas Imiolczyk, který běhá už dlouho naprosto skvěle a má v současné době konkurenci jen v podobě Sebastiana Spehlera z Francie. I tak jsem se ale na závod těšil. Trať měřila 4,7 km. Hned po startu jsme s Pončou docela vypálili a v prvním větším kopečku jsme tak mohli předbíhat oba borce co startovali před námi - Romana Čermáka a Rudu Homolku. Měl jsem trošku strach jak proběhne předbíhání, ale i tentokrát to Ponča zvládl bez chybičky. Asi 1,5 km před cílem nás doběhl Nikolas, zrovna v době, kdy mi trošku vytuhly nohy. Do cíle jsme tak doběhli docela hotoví. Celkově jsme po 1. kole ztráceli asi 1,5 minuty. I tak jsem ale čekal, že nás Nikolas bude předbíhat mnohem dříve. Po závodě se naši vypravili na výlet na Děčínský Sněžník a mě s Pončou čekal konečně vydatný spánek. Myslím si, že i nevyspání se projevilo na našem výkonu. Spali jsme docela dlouho, vylezl jsem asi až po 4 hodinách :-D Pak jsem šel Ponču vyvenčit a pomalu jsme se museli začít chystat na 2. kolo, které proběhlo opět navečer. Tentokrát ale bez čelovek, protože v 7 hodin, kdy jsme startovali bylo ještě docela světlo. Startovali jsme po 30 sekundách od nejpomalejšího. Nikolase jsme tak měli za sebou a mým cílem bylo se nenechat doběhnout. Celou trať jsme docela proletěli a tak jsme doběhli asi 10 s před Nikolasem. Průměrka večerního kola 23,2 kmh byla pro mě super. Večer jsem šel ještě na guláš, který jsme dostali na stravenku za startovné a brzo zalehnul, abych se aspoň trošku vyspal. Únava byla patrná i na Pončovi, protže spal až do rána a to je u něj věc dost nevídaná :-D.

Druhý den se startovalo už od 9:30. Canicrossy tentokrát startovaly hromadně. Nás v mužích jsme byli už bohužel jen 4, protože Dan Trýzna se ve večerní etapě zranil. Naším cílem bylo udržet nějkou slušnou ztrátu na Nikolase. To se nám dařilo asi 3 km. Pak jsme trošku v kopci vytuhli a tak nám Niko odskočil v tomto kole asi na 55 sekund, s čímž jsem byl spokojený, jelikož v sobotu to bylo 1,5 minuty:) I náš čas se asi o půl minuty zlepšil, takže pocity super:) Po nedělním výkonu jsem asle cítil asi každý sval v těle. Ještě nás ale čekal běh do vrchu, který se tu tradičně běhá pod názvem Uphill. Skládá se z asi 350 metrového běhu do brutálního kopce. Z minulého roku jsme obhajovali 3. místo. Tentokrát se nám už podařilo vyhrát a to s náskokem skoro 15. sekund :). Hned potom následovalo vyhlášení výsledků. Celkově jsme se umístili na 2. místě s průměrkou 21,54 km/h. Na 1. místo jsme celkově ztratili 2:47 a na 3. měli náskok 3:47, takže taky docela hodně :) Celkově jsou pocity naprosto parádní, protože na této trati zaběhnout 21,5 v hodině je super:) Už se těšíme na 2. kolo do Plzně. Fotky jsou TADY a výsledky ZDE

MS IFSS dryland 2011 - Borken - Germany

( 12 - 13. 11. 2011)

Když jsem se dozvěděl, že letos se bude konat MS, v hlavě mi začal hlodat červík. Přeci jen jde o vrcholnou akci mushingu a určitě se jedná o cíl každého. Proto i já jsem začal směřovat přípravu právě k tomuto závodu. Proto když se spustilo přihlašování, hned jsem odeslal mail. Bohužel po ME v Polsku jsem měl na mailu informaci, že nebudu moci startovat v juniorech, kam jsem byl přihlášený, ale budu muset v mužích. Sice junioři jsou od 17 do 20, ale podle pravidel se údajně bere věk k 31.12. následujícího roku. Docela mi to zkřížilo plány, protože junioři měli běžet vzdálenost 2, 5 km a 4, 5 km a muži 2, 5 km a 7 km, na což jsme něměli moc natrénováno. Proto jsem na poslední chvíli začal honit rychlost a byl zvědavý ajk se s tím vypořádáme v závodě.

Do Německa jsme vyrazili už ve čtvrtek nad ránem, protože nás čekala cesta dlouhá skoro 1000 km. Bohužel po celém Německu byla hustá mlha a hlavně okolo Drážďan bylo k vidění hodně havárek, i romadných. Bohužel jsme málem taky v jedné skončili, takže jsme museli jet pomalu. Proto jsme do Borkenu, kde se celé MS konalo, dorazili až kolem čtvrté hodiny. Proto jsme nestihli skoro vůbec nic až na postavení táboru apod. Mistrovství se odehrávalo v areálu koňských psatvin a tak bylo všude docela hodně místa. Taky už byla naznačená trať, kdy jsme se dozvěděli, že měří přes 8 km, což všechny docela šokovalo. Kilometr rozdíl oproti propozicím byl docela podraz. O to víc mě zajímalo jak se s tím popasujem. Zalehnout jsme šli už kolem sedmé, protože jsme byli unavení. 

V pátek jsme vstávali až kolem půl osmé. Po snídani jsme hned vyrazili omrknout 8 kilometrovou trať. Ta byla nádherná, jen prostě trošku dlouhá. Občas na ní byl vysypaný hluboký písek, ale i tak byla hodně rychlá. Když jsme se vrátili, najedli jsme se a šli se podívat do Borkenu, kde mělo být i historické centrum. Po návratu už jsme měli u auta startovní číslo, pamětní medajli a další propagační předměty. V 6 hodin ještě proběhlo slavnostní zahájení celého mistrovství s proslovy, státními hymnami a svaříkem zadarmo :DSpát jsme šli opět docela brzo, abychom byli na závod připravení.

V sobotu jsme museli vstát už po 4 hodině, abych Ponču trošku nakrmil. Ještě po druhém vstávání jsme napojili. Canicross totiž startoval na svoji sprintovou trať jako první už od půl deváté. Můj start byl naplánován na 8:49 a startovalo se intervalově po 30 sekundách. Před námi startovali největší favorité Sebastien Spehler a Robin Leyon a tak se dalo čekat, že nebudeme na trati nikoho předbíhat, Three, two, one, GO! a mohli jsme vyrazit. Na trati jsme se cítili dobře a měl jsem z výkonu dobrý pocit. Tím, že jsme přišli na řadu jako první, měli jsme pak dost času fandit ostatním závodníkům, nejen z našeho týmu. Hromadě závodníků se 1. kolo vydařilo :) Když skončili starty, vydali jsme se ještě jednou do Borkenu kde sjme opravdu našli historické centrum:)Když jsme se vrátili, byla už k dispozici prní verze výsledků V nich jsme byli na 3. místě s náskokem 4 sekund na čtvrtého Dušana. Večer proběhla ještě slavnostní večeře, která byla moc dobrá a také se objevila druhá verze výsledků, ve kterých jsem na Dušana měl náskok už 9 sekund, s čímž už se dalo něco dělat. Bohužel Němcům docella haprovala časomíra a tak byl ve výsledcích docela zmatek. Taky bylo večer rozhodnuto, že poběžíme jen zkrácenou verzi tratě a to 4,5 km, z čehož jsem já osobně měl radost, jelikož byla mnohem větší šance. Dušan už menší, jelikož se připravoval na 7. Zalehli sjme okolo desáté.

V neděli jsme museli opět vstávat brzo. Zase jsme totiž startovali už okolo 8:45. Zase se startovali intervalově po 30 sekundách. I Ponča cítil atmosféru okamžiku a tak blbnul, blbnul a blbnul. Dokonce když ho viděl startér, popřál mi hodně štěstí :-D Vypálili jsme s bojovým pokřikem a měl jsem pocit, že celou dobu nám to běží. Do kopců jsme do toho o to víc šlapali a z kopců se snažili držet rychlost. Po doběhu nastalo nekonečné čekání na doběh Dušana a měření jeho odstupu. Nakonec doběhl až 50 sekund po nás a my mu tak za dneše nadělili ještě dalších 20 sekund, což pro mě byl skvělý výsledek a satisfakce za MR. Potom jsme opět měli hromadu času k fandění ostatním. Ten hodinu po našem doběhu přetlo vyhlášení vítězů, jelikož Němci se rozhodli vyhlašovat průběžně po dojezdu kategorií. Bohužel to ale hromada lidí nevědělo a tak přibíhali na poslední chvíli apod. Bohužel bylo také místo na vyhlášení umístěné vedle startu a tak přes starty týmů nebylo moc slyšet. Nefungoval totiž ani mikrofon a tak nebylo opravdu moc slyšet. Potom jsme opět fandili ještě dalším závodníkům. Ještě nás čekal ale ještě závod štafet. Ten jsme běželi tentokrát ve složení Dušan Erbs - Tom Halada a my. My jsme opět finišovali štafetu. Dušan vystartoval jako jediný na správný signál a tak několik metrů před ostatními. Za Belgii ale na prvním úseku běžel Robin Leyon a tak Dušan předával jako 2. Tomáš, který běžel s vypůjčenou mistryní světa v bikejoringu Zippy, ale ztrátu stáhnul a předával s náskokem. My jsme běželi jako o život a tak jsme první místi už udrželi, i když Nikolas Imiolczyk z Polska na nás dotahoval. Potom už jen vyhlášení štafet a rychle domů. Cestou byla opět mlha skoro až domů. Dorazili jsme v pondělí někdy kolem desáté hodny dopoledne.

Celkově bylo pro nás s Pončou MS extraúspěšné, kdy jsme jako jediní češi byli dvojnásobnými medajlisty. V kategorii mužů byl první Sebastien Spehler z Francie, druhý Robin Leyon z belgie a druzí vícemistři světa v canicrossu jsme byli my s Pončou. V kategorii štafet jsme se s Dušanem a Tomem stali MISTRY SVĚTA VE ŠTAFETÁCH!! Výsledky ( možná pořád špatné) jsou TADY a fotky ZDE

 

MČR off snow Horník

( 29 - 30. 10. 2011 )


Když jsem se dozvěděl, že letošní MR bude opět na Horníku, měl jsem docela radost. Je tam dobré zázemí a hlavně super trať. Mistrovství bylo o to lepší, že se jsem sebou měl doprovod v podobě přítelkyně :o)

Na Horník se většina lidí , kvůli svátku začla sjíždět už ve čtvrtek. My jsme ale přijeli až v pátek. Po příjezdu jsme se přivítali s ostatními a šli s nimi na chvíli posedět do hospody. Asi kolem deváté hodiny proběhl musher meeting, kde jsme se dozvěděli že se nesmí běžet s FLEXINOU :-D Pak jsme se zaprezentovali a šel jsem brzy zalehnout, abych byl na sobotu fit.

Ráno jsme vstávali do docela studeného rána. Protože jsme ale byli na závodech poprvé s topením v autě, nebyl to zase tak velký problém. Startovat se začalo až v 10 hodin, takže jsme měli ještě dost času jít vyvenčit psy. Potoom už jsme se jen dívali na starty a fandili ostatním kamarádům. Naše kategorie běžela tradičně až úplně nakonec. Napojil jsem si Ponču a doufal, že vše dopadne dobře. Starty byly první den individuální. Bohužel hned od startu jsem cítil, že se mi běží strašně špatně a celou tratí jsem se doslova protrápil. Ještě že Ponča byl ve formě a tak jsme  doběhli v kontaktu s ostatními. Na 1. Dušana jsme ztráceli 7 sekund a na 2. Jirku 5 sekund. Hned po doběhu jsem si šel lehnout, protože mi bylo dost špatně. Večer jsme šli s Lenkou ještě vyvenčit Ponču, podívali se na film na mobilu a šli spát.

Druhý den jsem se už cítil daleko lépe. Zima ale byla pořád stejná :-D Opět jsme startovali až ke konci a tak jsme mohli ještě fandit ostatním. Tentokrát byl start hromadný. Abychom se vyhnuli nějakému konfliktu, startovali jsme tentokrát až z druhé řady za Dušanem a Jirkou. Průběh závodu byl poměrně příjemný. Docela rychle jsme předběhli Jirku a chvíli se drželi před ním. Po čase nás ale opět předběhl a my za ním běželi další kolometr. Bohužel potom si přivodil nějaké svalové zranění a závod pro něj skončil. My jsme se tak pokusili stíhat Dušana, který nám už trošku poodběhl. Ponča ale zabíral na 1 a tak jsme ho rychle doběhli. Nakonec jsme se už drželi za ním a dohromady doběhli i do cíle

Ze závodu jsme jeli s docela rozporuplnými pocity, ale titul vícemistrů republiky je náš nejlepší výsledek na MR. Celkově jsme se umístili na 2. místě se ztrátou jen 8 sekund na prvního Dušana Erbse. Kompletní výsledky jsou TADY a fotky ZDE


 

ME ECF 2011 - Poland

( 15 - 16. 10. 2011 )


Letošní ME začalo už asi měsíc před samotným závodem, dlouhými diskusemi o trati. Poláci totiž zveřejnili profil trati a 2,5 km klesání nám moc radosti neudělalo, vzhledem k našemu "umění" běhat z kopce. Nicméně i tak jsme se přihlásili a v pátek ráno vyrazili do Polska. Vzhledem ke krátké vzdálenosti, jsme byli už kolem deváté hodiny na místě a hned si šli s Martinou Štěpánkovou a Jarmilou Halířovou projít trať, která ještě nebyla vyznačená a tak jsme šli použe podle mapky, která zveřejněna byla. Trať byla hodně kamenitá a klesání docela hrozné. Trať měřila asi  4, 5 km. Po návratu jsme se najedli a šli se zaprezentovat, kde už byla docela dlouhá řada, která ale rychle postupovala. Odpoledne se šli ještě s klukama proběhnout abychom se ujistili, že trať známe. Večer pak proběhl ještě průvod měste s kapelou a posezení s občerstvením. Spát se šlo poměrně brzy.

Druhý den jsme vstávali do poměrně studenýho počasí. Nakrmil jsem a rovnou i napojil, jelikož starty byly už od 10 hodin. Startovali nejdřív bikaři a tak jsme šli našim fandit. Hlavně holky se skvěle předvedly a umístily se na prvních místech. Náš start byl naplánován na 12:20 a měl být jako uplně první z canicrossařů. V pátek se docela spekulovalo o startech, ale nakonec se ukázalo, že v sobotu se bude startovat intervalově po 30 sekundách. To nám docela vyhovovalo. Pořádně jsme se rozcvičili a už 15 min před naším startem jsme stáli ve startovním prostoru. Startovalo se mírně do kopce a koridor byl poměrně úzký. Rozhodně to moc nebylo na hromadný start. Ještě před startem následovala kontrola délky vodítka a hlavně kontrola Pončova čipu. Už tím jsme upoutali pozornost, protože Ponča začal docela hodně blbnout a nebylo možné ho udržet. 12:20 jsme ale vyrazili na trať a než jsme se nadáli, byli jsme v cíli. Běžela se totiž jen krátká trať - asi 2 km. Tu jsme zvládli bez problémů, jen Poláci zapomněli říct, že je přesunutý cíl a tak byla trať ještě kratší než  jsme mysleli. My jsme se to na rozdíl třeba od slováků dozvěděli už před startem. Po prvním kole jsme se nakonec mohli radovat z 3. místa. Na 4 jsme ale měli jen 5 setin, takže v podstatě nic. Ještě jsem počkal až doběhnou kluci a šel jsem se převléct. Potom jsme ještě dali rady holkám kde to klouže apod. Potom ještě následoval výklus a hlavně nekonečné studování výsledků a probírání zážitků z trati. Večer pak proběhl galavečer s večeří, moučníkem. Každá repre měla svůj vlastní stůl. My jsme vyfášli stůl úplně vzadu a byli jsme tak u fukaru, který vháněl do stanu teplo a tak jsme byli spokojení. Potom jsme šli ještě posedět k Michalovi Ženíškovi do auta na čaj. Spát jsme šli kolem půl jedenácté.

Druhý den jsme museli vstávat hodně brzy. Starty byly totiž už od 9 a tak jsme hned po snídani i napojili. Náš start byl tentokrát už kolem půl dvanácté. Ani v neděli se naštěstí pro nás nestartovalo hromadně, ale individuálně po 15 sekundách. Tentokrát jsme vystartovali docela v pohodě. Zdálo se mi, že se nám běží docela dobře. Asi po 4 kilometrech se na nás zezadu vyřítil belgičan, který startoval za námi. Ponča se psychicky složil a poslední 600 metrový kopec mi už moc netáhl a tak jsme doběhli belgičanovi na zádech. Ještě jsme zafandili klukům a holkám a šli se převléct a netrpělivě čekali na výsledky. Poláci je zveřejnili poměrně brzy a tak jsme se mohli radovat ze 4. místa, které jsme nakonec obhájili z loňska. Ztráta na 3. místo bylo jen 20 sekund, což je o 20 sekund méňě než vloni a tak jsem aspoň viděl výkonostní posun :) Na 5. místo jsme ale naběhli jen několik setin, takže 4. místo bylo velké štěstí. Hodinu po doběhu posledního nastal tradiční vrchol celého mistrovství - závod štafet. Běžela se krátká trať asi 1,8 km. Bohužel nejdřív nechali pořadatelé startovat ženy a tak jsme museli další půl hodinu čekat než na nás přišla řada. Za tu dobu jsme se stihli totálně vynervit. Nicméně po půl hodině Jirka vystartoval. Zaběhl skvěle a tak předával druhému Michalu Ženíškovi na 2. místě. To už jsme se připravili na předávku i my. Po chvilce už Michal dobíhal na 3. místě. Už na kopci jsem doběhl druhého Poláka a čekal na příležitost na předběhnutí. Bohužel když jsme začli předbíhat, tak Ponča podběhl vodítko a museli jsme zastavit a vymotat se. Během toho nás dobehl zezadu 4. Robin Leyon z Belgii a my už se loučili s medajlí. Nicméně jak Robin předěhl Mateusze, pes se mu otočil a Mateusz spadl a my ho tak předběhli a medajli už nepustili. V cíli nastalo jen všeobecné veselí a radost. A protože ženská štafeta vyhrála, slavili jsme opět 100% úspěch. 

Potom už nastalo jen  nekonečné vyhlášení výsledků, při kterém jsme mohli slyšet i 4krát českou hymnu. Dále češi záískali další 3 stříbrné a 4 bronzové medajle. Celkově bylo ME docela vydařené, i když nedělní kolo se nám moc nepovedlo. Celkem jsme si z Polska odváželi 4. místo a 3. místo za štafetu.Nutno říct, že letošní ME bylo co se týče konkurence opravdu našlapané. 1. Sebastian Spehler měl průměrnou rychlost první kolo přes 25, 5 km/h, což je dost neskutečné. Budem muset ještě potrénovat :D Kompletní výsledky jsou TADy

Sirius canicross okolo Hradce 2011    
(10 - 11. 9. 2011 )

Na letošní Hradec jsem se těšil, jako pokaždé Právě tady jsme s Poníkem před 3 lety začínali. Trať tu bývá vždy rychlá a hlavně skvěle připravená. Navíc se letos jel v Hradci jako finálová disciplína právě canicross, takže se dala čekat výborná konkurence. Taky jsem byl pořádně zvědavý, jak na tom s Pončou po letní přípravě jsme.

Do Hradce jsme tentokrát vyrazili už v pátek ráno. Na místo jsme dorazili jako první a hned jsem zapřáhnul Ponču a šel se s ním ještě kousek projet na koloběžce. Pak jsme se jen váleli a odpočívali :-D Kolem dvanácté začali jezdit první závodníci. Postupně se parkoviště v hradecké Biřičky docela hodně zaplnilo. Přijelo hromada závodníků se kterými jsme se dlouho neviděli a tak bylo o čem povídat. Spát jsme šli docela brzo.

V noci Ponča moc v klidu nebyl a tak jsme se vyspali jen tak napůl. O půl deváté za náma dorazili i máma s Jitkou. Já jsem si šel s Poníkem projít trať hlavního závodu a pak jsem se šel zaprezentovat. Během toho už  probíhali na place u Biřičky různé soutěže pro děti, které se prolínali s ukázkami dogdancingu v podání Martiny Komínové, které cvičila s borderkou se značkou Hardy Horde :) Ve 14  hodin začly první starty. Byly to starty "canicrossu pro celou rodinu", tzn. závodu příchozích který se každý rok koná. Tentokrát běželo 40 lidí od dětí až po dospělé. Běžela i Jitka s Dinkym a doběhli na 3. místě.
Hlavní závod začal v 16 hodin starty 1. kola. Bylo dlouhé 4, 6 km a bylo stejné jako vloni. To nám docela vyhovovalo. Co nám ale už vyhovovalo míň byl hromadný start, na který se mělo postavit asi 24 závodníků. Do toho všeho se přidalo ještě pekelné teplo. Náš start přišel na řadu kolem 16:45. Pořádně jsme předtím Ponču vykoupali v Biřičce a doufali, že to bude stačit. Potom nastal čas startu. Na startovní čáře se nakonec seřadilo 23 účastníků. Tentokrát jsem chtěl vystartovat z 1. řady a šlápnout do toho hned od startu. Start se nám povedl výborně a už po 150 metrech jsme v pravoúhlé zatáčce byli na 1. místě a vyhnuli se tak motanicím na startu. Potom už jsme se jen snažili hned roztrhat startovní pole a čekali jsme kdo se udrží. Trošku jsem byl překvapenej, že se nedržel nikdo a náš náskok se  pořád zvyšoval. Do cíle jsme doběhli s poměrně luxusním 40 vteřinovým náskokem na druhou Martinu Štěpánkovou a 50 s na Jirku Suchého. Po doběhu do cíle jsem Ponču zas vykoupal a pak jsme šli odpočívat, protože nás měla čekat ještě večerní etapa. Ta se k mé nelibosti měla opět startovat hromadně. Start byl naplánován na 19:45 a tak jsme nastupovali už prakticky po tomě a s nasazenými čelovkami. Start se nám  opět povedl na výbornou a už v zatáčce jsme začli nabírat náskok. Asi v půlce trati někdo strhnul jednu zábranu a to nás trošku zmátlo. Naštěstí jsme si procházeli před startem trať a tak jsme věděli kudy běžet. Bohužel nás to stálo asi 10 metrovej náskok a Jirka, který běžel jako druhý se dostal hned za nás. Hned po výběhu z lesa jsme za to s Poníkem chytli a nakonec jsme naběhli dalších 10 sekund. Večerní etapa měřila asi 2 km. Večer jsem se už jen najedl, šel na kofolu a pak hned utahanej spát.

V noci už Ponča docela spal a tak jsme se probudili docela odpočinutí. Starty byly kvůli teplu už od 9, ale na nás se stejně dostalo až kolem 9:45. Zase jsme Ponču vykoupali a šli na start. Tentokrát byly starty Gundersenovou metodou a tak jsme měli docela klid za zádama. To nám vydrželo i celou trať a tak jsme nakonec doběhli na 1. místě s celkovým náskokem 1:47 na Jirku Suchého i Martinu Štěpánkovou, kteří doběhli stylově ruku v ruce. Za nimi už začali dobíhat další závodníci. Potom ještě proběhl tradiční závod Vlastíkovo plavání okolo Hradce, kterýho jsme se ale nezúčastnili, protože s Pončou jsem ještě neplaval a možná by musel zasáhnout záchranný člun, který byl na Biřičce nachystaný :-D Po závodě jsme se šli přeci jen vykoupat a zaházet Pončovi klace, z čehož měl velkou radost, protože vodu miluje. Vyhlášení bylo poměrně rychle nachystané. Po něm proběhla ještě tombola, ve které opět vyhrál uplně každý :-). Celkově jsme skončili na 1. místě s náskokem 1:47 na Jirku suchého a 2:30 na Michala Ženíška. Taky jsme dostali speciální cenu za nejrychlejšího běžce na trati - Nike +Sportband :). Naše průměrka byla 21,97 km/h což je asi nejrychlejší čas, jaký jsme zaběhli :)

Na závěr nezbývá než poděkovat Dušanovi za skvělé závody a všem ostatním s přátelskou  atmosféru:) Komletní výsledky jsou TADY a fotky ZDE

                                                              

í Hills cup Horní Bezděkov 2011

                                                                                 ( 14 - 15. 5. 2011 )

Závody v Horním Bezděkově se konaly už minulý rok, ale protože jsme se tam nedostali, byl jsem zvědavý jaké budou. Navíc jem věděl, že i do Bezděkova má přijet Dušan Erbs a tak že si pořádně zazávodíme a Dušan nám bude chtít vrátit porážku z Plzně. 

Protože byla v Bezděkově prezence i ráno, vyrazili jsme z domu až po skončení hokeje na MS Česko - Švédsko, kolem 19 hodiny. Závody byly mimořádné i v tom, že jsme jeli jen s tátou a Pončou a to naším novým autem. Už jsme se totiž nemohli vlést a tak jsme koupili nový stroj na závody - Volkswagen transporter :). Cesta novým autem probíhala hladce a tak jsme byli kolem půlnoci v Bezděkově. Bohužel jsme nemohli najít po tmě místo steak - outu a tak jsme zaparkovali v lese a přespali.

 

Ráno jsme už bez problémů našli steak - out a šli se zaprezentovat. Už zde bylo docela hodně lidí a další přijížděli na ranní prezentaci. Tam jsme se dozvěděli, že se bude všechny tři dny startovat hromadně, což nám docela nevyhovuje a byl jsem zvědavý jak se s tím poperem. Potom jsme dali snídani a jel jsem si na koloběžce projet trať. Byla hodně technická, plná sjezdů, zatáček a výjezdů. Skládala se ze 2 smyček přičemž se část trati jelo dvakrát. A protože jsme měli nakonec hodně času, šel jsem trať projít ještě s Pončou. Náš start byl totiž až nakonec kolem 11 hodiny. Docela jsem se bál vedra, protože slunko docela vykukovalo. A protože pořadatelé zvolili mezi jednotlivými kategoriemi velké mezery, mohli jsme se podívat i jak závodí ostatní. 
Kolem desáté jsem se už začal chystat a už v tu dobu jsem se cítil trošku unavený po noční cestě a aní Poník mi nepřišel ve své kůži. Doufal jsem, že nás to přejde a vše bude bez problému. Na startu se nás v canicrossu sešlo celkem 8. Start nakonec proběhl vcelku bez problémů. Od začátku jsme se drželi hned za Dušanem, který si hlídal 1. místo. Pak nám trošku poodběhl a my hlavně ve 2. smyčce úplně vytuhli. A to já i Ponča. Dušan tak nabral rozhodující náskok a v cíli byl skoro o půl minuty rychleji než my. Doběhli jsme úplně vyřízení a z 1. kola jsem byl dost zklamaný. V cíli se Ponča vykoupal a mohli jsme se pořádně vydýchat. 
Potom jsme dali oběd a já i Ponča jsme zalehli a spali půl odpoledne. Když jsem se vzbudil, cítl jsem se mnohem líp než dopoledne a tak jsem věřil ve zlepšení. Opět jsme startovali hromadně a úplně nakonec. Tentokrát jsme se opět drželi za Dušanem a asi po 700 metrech jsme ho zkusili předběhnout přičemž jsme oba dva doslova sprintovali, ale Dušanovi se podařil můj náskok zachytit a do cíle opět doběhl první. Tentokrát jsme ale doběhli hned za ním a pocit ze závodu byl rázem mnohem lepší. 
Večer jsme se všichni slezli u " maxičkovských" v party stanu a tak nám ani nevadilo, když kolem desáté začlo pršet. Byla to pohoda :)

 

Když jsme ráno vstali, bylo dost ošklivo a protože celou noc pršelo, byla trať trošku rozbahněnější než v sobotu. Hlavně hned po startu bylo docela kritické místo, kde všichni psi šli naplno a tak bylo vidět docela hodně pádů od koloběžkářů. Náš start byl opět až nakonec. Proběhl bez nejmenších problémů, a i veškeré předbíhání na trati bylo v pohodě, čímž mi Ponča udělal velkou radost. Měl jsem totiž trochu strach, aby se neopakoval kolaps ze štafet z Plzně. Mým cílem bylo udržet se Dušana tak, aby si náskok nenavýšil. To se nám hned od startu dařilo a občas se mi tempo zdálo i vlažnější, i když jsme celkově zaběhli o 50 sekund rychleji než v sobotu. Nakonec Dušan byl první a my jsme za ním doběhli v závěsu. V součtu večerního a nedělního kola na nás získal jen 2 sekundy. Škoda nepodařeného 1. kola, ale Dušan si vítězství 100% zasloužil a byl lepší. 

Vyhlášení výsledků proběhlo poměrně rychle a tak jsme už kolem třetí hodiny odjížděli domů. Rozhodně jsme měli dobrý pocit z 2 kol a naše průměrka nad 20 km/h a druhé místo byly dobrým výsledkem. Už teď se těšíme na podzim až budou další závody :) Fotky jsou TADY a výsledky ZDE


 

 

                                                                                                               

  Hills cup Plzeň 2011

                                                                                    ( 30. 4 - 1. 5. 2011 )

Do Plzně jsem se docela dost těšil. Byl to první pořádný jarní závod, který sliboval velkou účast s kvalitní konkurencí. Taky jsem byl zvědavý, jak se nám po zimě podařilo natrénovat a jestli potvrdíme podzimní formu :)

Do Plzně jsme vyrazili už v pátek dopoledne. Kolem třetí už jsme tak byli v Plzni a mohli užívat parádního slunečného dne. Protože jsme i tento rok měli objednanou chatku, ubytovali jsme se a hned vyrazili s klukama projít  trať. Ta byla sice stejná jako loni, ale aspoň jsme si ji osvěžili. Byla dlouhá asi 4,5 km. Na tuto trať jsem se moc těšil, protože je to snad naše nejoblíbenější trať - stoupání, sjezdy i technické pasáže. I přesto to je trať na ktré se dají zajet výborné časy. Po prohlídce trati jsme už jen odpočívali a k večeru sem se šel s kamarády a zároveň soupeři kousek proklusnout:) Potom už jsme se jen zaprezentovali a jako každý pátek na závodech brzo zalehli, abychom mohli v sobotu předvést maximum.

Noc byla docela bouřlivá, protože Ponča nechtěl moc spát a tak jsme vstávali docela brzo. Vůbec to ale nevadilo, protože se startovalo už od 9 hodin. Naše kategorii ale startovala jako vždy až na konec a tak už jsme měli docela teplo. Ještě jsem se podíval na starty bikařů a šel se pomalu rozklusat a rozcvičit. protože v závodě startoval i náš velký soupeř Dušan Erbs, se kterým jsem chtěl bojovat, byli jsme trochu nervozní. K tomu přispělo i to, že se 1. kolo startovalo hromadně, což nám moc nesedí. Vystartovali jsme chvíli po desáté hodině. Samotný start nebyl špatný, ale bohužel chvíli po startu po Pončovi vyjel jiný pes a to nás trošku rozhodilo a Dušan před námi získal dost náskok. Rychle jsme se ale oklepali a běželi dál. Dušana jsme pomalu stahovali, ale protože Dušan umí výborně běhat z kopce a u nás je to docela slabina, nabral Dušan dost velký náskok. Po 1. kole jsme byli na 2. místě 10 sekund za Dušanem. Potom jsme už jen odpočívali a regenerovali všechny síly na večerní krátkou etapu. Během toho jsem si stihl ještě pokecat s kámošem Pavlem, který byl zrovna náhodou asi 1 km od kempu na skautské akci:) Pak nás i povzbuzoval na trati za což mu děkuju :). Večerní etapa se startovala od 18 hodin. Měřila jen něco přes 2 kilometry a startovalo se na ní intervalově od nejpomalejšího. Tato krátká trať nám vyloženě sedla doslova jsme jí, bez nejmenšího problému, prolétli. To ukazoval i čas, který byl o 12 sekund lepší než ten Dušanův a my tak mohli přenocovat na 1. místě, 2 sekundy před Dušanem. Potom už jsem šel jen na chvíli do hospůdky pokecat s ostatními a posilnit se na druhý den :D. Zalehl jsem kolem 11 hodiny :).

Druhý den byly starty až od 10  hodin a Gundersenovou metodou. I když jsme startovali až v 11, nebylo takové teplo jako v sobotu a vzhledem k našemu každozávodovému zlepšení druhý den jsem doufal, že se ještě o to 1. místo popereme. Start byl bez problémů a vyrazili jsme docela rychle. Ponča běžel bezkonkurenčně a tak nám trasa rychle ubíhala. Dušanovi jsme ze začátku trošku odskočili a náskok si drželi. Nakonec jsme trošku k mému překvapení náskok udrželi a doběhli si tak pro 1. místo :)) Obhajoba se nám tak povedla na 1*. Nebyl to ale poslední závod tohoto dne. Ještě jsme měli startovat ve štafetě canicross - bikejoring - scooter. Byli sjme ve štěfetě spolu s Romanem Čermákem a Lukášem Čechurou. Start byl opět hromadný. Bohužel už byl Ponča jednak unavený a jednak závodník vedle nás vystartoval dříve a my tak zůstali úplně zavření mezi ostatními. To začal Ponča být nejistý a vyvrcholilo to když na mě začal skákat a kousat a my tak do cíle doběhli uplně vyřízení na 7.  místě. Roman naše umístění udržel a Lukáš senzačním výkonem stáhl a dojel na 4. místě :) 

Celkově se závody každopádně povedly a 1. místo s průměrkou 21,11 km/h mluví za vše. Nejvíc jsem ale rád, že jsme potvrdili výkonnost z podzimu a dokázali podruhé porazit Dušana Erbse. Tomu musím moc poděkovat za senzační závod, který jsme si s Pončou užili :) Taky musím poděkovat Pončovi za super výkon i když bylo teplo :) Výsledky jsou TADY a fotky ZDE


 

                                                                                                       Bělečský sprint 2010

                                                                                                           ( 27 - 28. 11. 2010 )

Bělčem jsme měli jako každý rok končit sezonu. Docela jsme se tak těšili, a doufali, že se sjede pořádná konkurence a poslední závody podzimní sezony se podaří. 

Do Bělče jsme tentokrát vyrazili jen ve složení já, táta a Ponča. Zbytek zůstal kvůli počasí doma. Na místo steak-outu jsme dorazili už v pátek asi kolem sedmé hodiny večer. Místo bylo už poměrně hodně zaplněné. Není se co divit, v předběžných přihláškách na internetu bylo přes 180 týmů !! Hned jsme postavili stan a šel jsem se zaprezentovat. Spát jsme šli jako vždy v pátek docela brzo.

 

Ráno jsme se probudili a museli jsme se nejdřív vyhrabat ze stanu. Celou noc totiž sněžilo a napadla tak úctyhodná nadílka. Nakrmili jsme a pak už jen přivítání se všemi známými a kamarády. V 10 hodin začly starty. Nejdříve se startovaly MIDy a hned po nich jsme přišly na řadu canicrossy. Nejdříve běžely holky a po nich my. Celkem se nás na startu v naší kategorii sešlo 7 a nechyběl ani Dušan Erbs ( mistr republiky 2010 a třetí na ME ESRA před 14 dny).Už to slibovalo pěkný závod. Náš start měl být až někdy ke konci canicrossu. Před námi vystartoval Tom Halada s Altajem a za ním už jsme se na trať mohli vydat i my. Překvapivě se běželo výborně. Sníh byl místy už dost  rozježděnej od spřežení a tak jsme do toho s Pončou mohli pořádně šlápnout. Celou dobu jsme před sebou někoho měli a tak Ponča zabíral naplno a strašně mi pomohl. Do cíle jsme doběhli naplno. Později jsme se dozvěděli, že naše průměrka byla skoro 21 km/h což na podmínky ve kterých se běželo bylo parádní. Potom už jen tradiční vyprávění zážitků z trati a pohoda :). Jak všichni dojeli, šli jsme se s tátou a Pončou projít po okolí. Když jsme se vrátili, už se pomalu stmívalo a tak jsme šli chvíli sednout do hospody. Tam jsme se z výsledků dozvěděli, že jsme po 1. kole na 1. místě a na Dušana máme náskok 8 sekund. Motivace do druhého kola tak byla obrovská. Zalehnout jsme šli kolem desáté.

V neděli jsme vstávali už kolem sedmé, protože starty byly naplánovány už od 9. My jsme zase startovali hned za midařema. Přes noc už sice nesněžilo, ale pořádně přituhlo. Rozmočená trať se tak změnila v kluziště a tak šlo hlavně o to doběhnout do cíle v pořádku. Zvlášť koloběžky a kola měly docela adrenalinový závod. My jsme startovali z prvního místa a startovalo se intervalově po minutě. Na trati jsme museli dávat pozor na každý krok i když vědomí že za námi je Dušan který se nás snaží dohnat nás stejně docela hnalo. Nakonec už jsme byli rádi že jsme v cíli celí. Netrpělivě jsme vyčkávali za jak dlouho po nás se objeví Dušan. Ten přiběhl až za více než minutu a tak jsme náš náskok zvýšili. Potom už jen focení, povídání, jídlo a balení :-D vyhlášení výsledků proběhlo kolem čtvrté hodiny.

Celkově jsme se umístili na 1. místě s náskokem na druhého Dušana Erbse 23 sekund!! Naše celková průměrka se vyšplhala až na 20, 77 km/h a musel jsem být s naším výkonem spokoejný :) Sice se jednalo o " obyčejný" závod, ale i tak si tohohle umístění strašně vážím právě kvůli tomu, že jsme poprvé v životě Dušana dokázali porazit. Nezbývá mu než poděkovat za parádní závod, který jsme si s Pončou opravdu užili :))

Výsledky jsou TADY a fotky ZDE

 

 

                                                                   Sprint pod věží - Radíkov 2010 

                                                                                                             ( 13 - 14. 11. 2010 )

Do Radíkova jsme se docela těšili, protože tam jezdí hodně kamarádů. Na jaře jsme si trať vyzkoušeli a tak jsme věděli do čeho jdeme. Pamatoval jsem si hlavně tuny bahna. To se vzhledem k dešťům dalo čekat i tentokrát.

Do Radíkova jsme vyrazili až v sobotu. Když jsme tam kolem desáté dorazili, ještě tam moc lidí nebylo. Postupně se nás ale sešlo docela dost. Ze Zábřeha přijel i můj kamarád Milan Gébr, který si chtěl zkusit zazávodit v canicrossu. Po prezentaci jsme se vydali si projít trať. Vedla zhruba stejně jako na jaře. S tím rozdílem že tam bylo mnohem více bahna. Tentokrát se jel i MID a tak jsme byli už zase až nakonec. Než přišel čas našeho startu měli jsme dost času si popovídat s hromadou kamarnádů, které jsme od jara neviděli. Náš start byl až před třetí hodinou. Zatím se udělalo docela teplo a tak jsme pořádně namočili Ponču a mohli jsme vystartovat. Během prvních 200 metrů už jsem měl mokrý nohy a byl jsem jako prase :-D Pončovi to ale ani v nejmenším nevadilo a tak makal naplno. Ještě před půlkou jsme předbíhali 2 závodníky co startovali před námi.  Potom jsme vyběhli na kopec a tam mě čekalo poměrně překvapení kdy trať nevedla tak jako na jaře, ale byla na ní ještě více než kilometrová smyčka. To mě poměrně nepříjemně překvapilo a tak jsme docela zvolnili. V cíli už jsme byli docela utahaní. Hlavně jsme byli úplně špinaví. Šli jsme si vyběhat a pak jsem šel do sprchy. Ještě jsme počkali až doběhnou ostatní a taky až doběhne Jitka s Dinkym.  Celkem nás v kategorii běželo 6. Po 1. kole jsme byli na 1. místě s náskokem na druhého Jakuba Jurčagu skoro 7 minut. Bohužel ale tím jak jsme zvolnili čas plynul a tak sem na sebe byl docela naštvanej, protože ten čas za moc nestál.

Druhý den byly starty už od 9 a tak jsme museli vyjíždět z domu dost brzo. Hlavně jsem ale byl docela nabuzenej a chtěl jsem srazit čas trochu dolů. Canicross byl zas až na konci a tak jsme měli ještě dost času. Startovali jsme až někdy o půl dvanácté. Bohužel bylo ještě větší vedro než v sobotu a tak jsme museli polít ještě víc. Tentokrát jsme už věděli do čeho jdeme a tak jsme do toho šlapali hned od začátku. Jediný problém byl v poli kde se běželo když se mi povyzula bota do půl nohy a tím se mi docela povolila. Ještě chvíli jsem tak běžel a pak jsem musel zavazovat. Zbytek trati už byl bez problému. Čas byl nakonec o minutu a 40 sekund lepší než v neděli a tak jsem byl 100% spokojený. Navíc Poník táhnul až do cíle a hodně mi pomohl :-). Potom jsem se zas byl ospršit a nastalo nekonečné čekání na vyhlášení, které jsem vyplnil povídáním s hromadou známých :-). Vyhlášení výsledků bylo bylo až asi po 3 hodinách. 

Celkově  jsme se umístili na 1. místě s náskokem na druhého Milana Gébra skoro15 minut. Třetí byl Kuba Jurčaga. Naše průměrka nebyla nějak vysoká. Ale ve druhém kole jsme se docela dost zlepšili a tak jsem byl spokojený. Trať měřila nakonec 7, 8 kilometrů, což bylo skoro o 2 kiláky více než bylo v propozicích. I tak jsme z Radíkova nakonec odjížděli 100% spokojení a závod jsme si i kvůli parádním lidem užili :-) Fotky jsou TADY

 

                                                                            MR off snow - Horník

                                                                                   ( 30 - 31. 10. 2010 )   

Opět po roce se konalo MČR v areálu hotelu Horník na Vysočině. Z minulého roku jsem si pamatoval pěknou a rychlou trať a tak jsme se s Pončou docela těšili. Taky proto, že jsme měli obhajovat bronzovou medajli z minulého roku.

Na Horník jsme přijeli v pátek večer. Potmě jsme postavili základnu a od 9 hodin byla prezentace. Hned po ní jsme zalehli, abychm si pořádně odpočinuli na závod. Ráno jsme vstávali asi o půl osmé. Venku byla docela zima a tak se nám z teplého spacáku moc nechtělo. V 9 hodin byl meeting a pak jsme si šli s Pončou projít trať. Ta se od minulého roku nezměnila a zůstala velmi rychlá.  Starty byly od 11 hodin, ale canicrossy startovaly zase až nakonec. Měli jsme tak dost času podívat se, jak závodí republiková špička v ostatních disciplínách. Naše chvíle měla přijít ve 13:30. Na hromadný start se tak postavilo 7 týmů. Všichni jsme měli ESP a tak byla konkurence obrovská. Naštěstí jsme vystartovali docela bez problémů, jen chvíli po startu došlo k pár drobným konfliktům. Během těch nám odskočil Jirka Suchý a Dušan Erbs. Vydali jsme se s Pončou za nimi a asi po kilometru už jsme běželi za Jirkou. Bohužel, než jsme ho doběhli, Dušan už nám trochu odskočil. Celou trať jsme se drželi za Jirkou a v posledním seběhu nám trošku utekl. S prvním kolem jsem byl spokojený, protože Poník šel naplno a na druhého Jirku jsme ztráceli jen 7 sekund. Dušan na 1. místě nám nadělil asi 20 sekund. Potom jsme si odpočinuli a šli se projít k Medlovskému rybníku.  Když jsme se vrátili, už byla docela tma. Spát jsme šli zase brzo, protože jsme byli nějací zmožení.

 

V neděli jsme vstávali kolem sedmé. Starty byly už od 10, ale protože se v noci změnil čas, moc jsme si nepomohli. Canirossy byly zase jako poslední. Druhá den individuálové startovali Gundersenem. Bohužel to pořadatelé neměli příliš zvládnuté a tak byly hlavně v kategorii BKJM docela zmatky. Každopádně dojezdy byly divácky hodně atraktivní, protže se jelo naplno. Ve 11:20 vystartoval na trať Dušan Erbs, Za ním 13 sekund Jirka a za nimi my. Potom byla více než minutová díra a tak jsmemohli běžet docela vklidu. Jirku jsme doběhli asi po 2 kilometrech. Jirka běžel parádně a tak nám to dalo docela dost práce. Tím jsme ztratili docela dost sil, které chyběly k tomu abysme Jirku předběhli. Drželi jsme se ho až do cíle a Dušana společně docela dost stáhli. Bohužel byla trať " moc krátká ". Dušan si 1. místo pohlídal a doběhl si opět po roce pro titul mistra republiky. Na druhém místě doběhl Jirka Suchý a 6 desetin za ním my. Na 1. místo jsme ztráceli jen 7 sekunda tak jsme mohli být s výsledkem i naším výkonem spokojení. Potom jsme si sbalili a nastalo nekonečné čekání na vyhlášení výsledků. 

Letošní MR se nám povedlo a jsem rád, že jsme tak trochu potvrdili náš výkon z Belgie. Ve druhém kole jsme dokonce zaběhli nejlepší čas ze všech. S obhajobou bronzu jsme spokojení a už se těšíme na další závody :-)

Výsledky MR jsou TADY a fotky TADY                            

 

ME ECF Baraque de fraiture ( Belgie )

( 9 - 10. 10. 2010 )

Že pojedeme do Belgie jsme se rozhodli už někdy na jaře. Měli jsme tak dost času na načasování nejlepší formy. A protože jsme měli poprvé startovat mezi muži, byla opravdu potřeba. Předběžný seznam přihlášených totiž měl více než 60 jmen a nechyběl snad nikdo z evropské canicrossové špičky.

Protože jsme nevěděli jak nám bude cesta ubíhat, vyrazili jsme do Belgie už ve středu večer. Na hranicích jsme si na 4 hodinky zdřímnuli a brzo ráno pokračovali přes Německo směr Belgie. Tam jsme dorazili ve čtvrtek odpoledne. Asi 15 km před místem konání jsme se zastavili v městečku Vielsalm abychom si ho prohlédli. A protože jsme byli v oblasti Arden, bylo zde docela hodně památníků, mimo jiné třeba i odstavený tank Sherman. Po hodinové procházce po městě jsme pokračovali na místo konání letošního ME. Tam už bylo docela hodně ostatních účastníků, ale z čechů tu byl zatím pouze Ivo Vacke. Postavili jsme stan a vydali se podívat na krátkou trať, která nás čekala v sobotu. Start byl vyznačen pod sjezdovkou, asi 1 km od cíle. Asi kilometr po startu nás čekal poměrně prudký a dlouhý kopeček. Potom rovinka , seběh a pak už jen do kopce a cíl do sjezdovky. Sprintová trať měřila kolem 3,5 kilometru a díky převýšení byla dost těžká. V pátek nás tradičně probudil Poník. A protože jsme měl naplánovaný ještě raní trénink na kratší trase, hned jsme vyrazili. Ponča vystartoval dobře a nádherně táhnul celou dobu, i když jsme šli pomalu, hlavně aby se Ponča vybil a trochu se seznámil s tratí. Pak jsme si odpočinuli a šli se podívat do blízké vesničky Fraiture. Pak už zas jen odpočinek a kolem 15 hodiny jsme vyrazili na prezentaci. Tam Pončovi zkontrolovali čip a srdíčko. Pak ho označili stříbrnou a červenou barvou na zadku. To se Pončovi vůbec nelíbilo. V 19:30 byl naplánován zahajovací ceremoniál. Ten se neobešel bez proslovů a dostalo se dokonce i na pozdravy v národních jazycích. Celkem se na letošní ME sjeli závodníci z 13 zemí od Španělska po Ukrajinu.

V den závodu jsme vstali kolem sedmé hodiny. My jsme měli startovat až ve 12:30 a tak jsme měli hodně času. Nasnídali jsme se a šli se podívat na závodníky v bikejoringu, kteří absolvovali oba dva dny dlouhou trať ( 5,5 km ). Bikaři měli ještě docela zimu a tak se jim jelo dobře. I tady jsme měli několik závodníků. Po prvním kole jsme měli už několik medajlových pozic. Potěšující byla hlavně kategorie BKJW, kde jsme po prvním dnu měli všechny 3 místa ( Kamila Lišková, Vendula Pekárková a Václavka Kuříková ) Hned po kolařích už začaly hromadné starty jednotlivých kategorií v canicrossu. Postupovalo se od nejstarších k nejmladším. Bohužel se začalo docela dost oteplovat. Napojili jsme a chvíli po 12 jsme se vydali na start. Tam nám zkontrolovali délku vodítka a čip a mohli se postavit na startovní čáru. Ponča Opět blbnul, i když to hlavní přišlo už před kontrolou vodítka. Potom přišlo nekonečné čekání na start, kdy nás tam pořadatelé nechali stát snad  7 minut. Stoupli jsme si dozadu do 2. řady a čekali. Odpočítávání jsme neslyšeli a vybíhali až podle ostatních. Start nám sice trochu utekl, ale aspoň jsme se nedostali do žádné motanice. Bohužel jsme do zúžení nabíhali docela vzadu a tak jsme se museli pomalu prokousávat zástupem běžců. Ponča nemá "hromadné běhy" příliš rád a tak ze začátku trošku blbnul. Ve stoupání jsme se ale zařadili do volného prostoru a Poník začal zabírat. Už na vrcholu kopce jsme "balíku" utekli a doběhli Vláďu Šáfra. Za tím jsme se chvíli drželi a v klesání opět začal Ponča zabírat a tak jsme ho předběhli. Pak nás čekal už jen kopec do cíle. Tam jsme doběhli jak 7. Ztrátu na 6. místo jsme měli asi 18 sekund a náskok na 8. angličana jen 8. Cíl do druhého dne byl jasný - udržet 7. místo. nejlepší z čechů byl na 3. místě Jirka Suchý. Pak už jen odpočinek a fandění Ivče Velkoborské, která startovala v ženách a Nicole, která ještě startovala za juniorky. Pak už následovalo jen povídání s ostatními a v 7 hodin slavnostní večeře. Belgičtí pořadatelé připravili pro každého 2 masa na grilu a k tomu brambory nebo těstoviny a salát. Všichni stáli frontu na těstoviny a tak jsme šli na brambory :-D. Jídlo bylo moc dobrý a po něm následoval ještě rýžový dezert, který  chutnal úžasně. Tam jsme se taky dozvěděli, že 4. Damian Witkowski z Polska dostal minutu penalizaci za opakované předbíhání psa. Přenocovali jsme tak na 6. místě. Spát jsme šli asi kolem 22 hodiny.

Druhý den jsme vstali zas v 7. Startovali jsme ale až v 11:22:21 a tak jsme měli zase dost času. Pomohl jsem odstartovat Václavku a pak už jsme jen fandili v cíli. Bohužel si 3. místo neudržela, ale i tak je 1, 2 a 4. místo velký úspěch. Potom už dojížděli další závodníci, ale my už jsme šli napájet. V neděli bylo k potěšení všech bylo slunečné, ale chladné počasí. V canicrossu byly na 2. kolo naplánovány starty gundersenovou metodou a tak jsem čekal start víc v klidu. Bohužel nás na start postavili už 7 minut před naším startem a tak jsem měl co dělat Ponču udržet. Naštěstí jsme ale vystartovali a Ponča začal zabírat hned od začátku. Už pod kopcem jsme byli za Kilianem Hubertem z Polska, který startoval před námi. V kopci jsme ho bez problémů předběhli a začali stíhat Mateusze Brylewskeho, který nás porazil v Děčíně. Chvíli jsme se za ním drželi a pak ho předběhli. Ponča šel úplně bez chybičky a tak jsme si docela brzo udělali slibný náskok. Ten pořád trošku narůstal a udrželi jsme si ho až do cíle, ke kterému tentokrát vedla kličkovaná po sjezdovce. Ponča za celé druhé kolo nezaváhal a dotáhl mě na 4. místo. V cíli už jen radost a odpočinek. Před námi si doběhl pro bronzovou medajli Jirka Suchý. Pak už jsme fandili ostatním a snažili se zregenerovat síly na štafetu, ve které jsme měli běžet. Ta měla startovat za 3 hodinky. My jsme s Pončou byli napsaní na poslední úsek. Rozbíhal Jirka Suchý s Bajčou a předávali Vláďovi Šáfrovi se Šňůrou. Běžela se trasa, kterou běžely kategorie dětí. Starty byly klasicky pod sjezdovkou. Po 20 minutovém zpoždění bylo konečně odstartováno. Jirka se držel od začátku na 4. místě, ale už při výběhu z lesa byl 2. a v seběhu úžasně odskočil a všem ukázal, jak se má běhat z kopce. Igor Tracz na to řekl, že tak rychle z kopce nejede ani on na kole :-D Jirka tak předal s velkým náskokem Vláďovi. Ti makali a z lesa na sjezdovku opět vybíhali na 1. místě. Trochu mi zatrunulo, abysme to s Pončou nepokazili, ale na přemýšlení nebylo moc času. Vláďa bleskově seběhl a předal štafetu nám. My jsme vypálili a od začátku makali naplno. Poslední úsek se nevracel dolů po sjezdovce, ale mířil z lesa nahoru po sjezdovce do cíle. Ponča šlapal jak hodinky a při výběhu na sjezdovku jsme pořád byli na 1. místě. Tam už nás povzbudilo fandění diváků. Za námi nás začal dotahovat Sebastien Spehler z Francie, ale vedení už jsme si bez větších problémů udrželi. V cíli jsme měli parádní pocit z dobře odvedené práce, a byli jsme rádi, že jsme to klukům nezkazili. Potom už přišly gratulace od ostatních a všeobecná radost. Po nás ale ještě startovaly holky. Štafeta měla složení Ivča Velkoborská, Nicole Marešová a Kamila Lišková. Ivča po prvním úseku předávala kolem 6. místa a Kamila do posledního vybíhala jako 7. Nádherně ale zabojovala a dostala se až na 4. místo. Bohužel holkám chybělo k bronzu pár metrů. 

Vyhlášení výsledků začalo trošku se zpožděním. Docela hodně medajlí získala domácí Belgie a taky Francie. Myslím ale, že ani naše, docela malá výprava se neztratila. Získali jsme 2 zlaté, 3 stříbrné a 1 bronzovou medajli a k tomu další tři 4. místa + 1. míso za štafetu. Pro mě bylo vyhlášení výsledků velkým zážitkem a stát na nejvyšším stupni a poslouchat českou hymnu je docela zážitek:-) Po vyhlášení jsme se sbalili a vyrazili na 1100 kilometrovou cestu k domovu. Cesta pěkně ubíhala a tak jsme byli doma už v pondělí dopoledne.

Letošní mistrovství evropy pro nás bylo velkou zkušeností i úspěchem. Celou doby bylo nádherné počasí a oproti minulému roku bylo ME i výborně zorganizované. Ještě musím poděkovat Jirkovi Suchému a Vláďovi Šáfrovi, že jsme si s nimi mohli štafetu zaběhnout a že makali naplno. Nemůžu zapomenout ani na Poníka, který druhý den oba běhy zaběhl bezchybně a náš úspěch je určitě minimálně z 50% jeho - 4. místo při prvním startu mezi muži a 1. místo ve štafetách mluví za vše. Díky!! Příští rok pořádá ME ECF Polsko.

V sekci videa ze závodů je video ze štafet.Fotky jsou TADY .

 

Hills cup Děčín

( 11 - 12. 9. 2010 )

Do Děčína jsme na každoroční podzimní závody jeli poprvé. Byl to totiž finálový závod Hills cupu a to v kategorii canicross. konkurence se čekala velká a tak jsme byli zvědaví jak se s tím popasujem.

Protože jsme to měli kus cesty, vyrazili jsme už v pátek ráno. Po cestě jsme z auta viděli třeba hrad Bezděz a hromadu dalších a tak cesta pěkně ubíhala. Do Maxiček jsme dorazili už kolem třetí hodiny. Zatím tam moc lidí nebylo, ale aspoň jsme měli na výběr místo na stan. Nakonec jsme našli pěkné hned na kraji lesa.Když jsme postavili stan, šli jsme si projít trať dlouhé etapy. Měřila 5,1 km a zdála se dosti rychlá. Už to, že skoro polovina vedla jen z kopce a druhá zase po rovině. Postupně dojížděli všichni ostatní závodníci a v 7 hodin začala prezentace. Tam sjme dostali startovní číslo 11. Spát jsme šli docela brzo, abychom byli na sobotu ve formě.

Ráno jsme se jen nasnídali a už jsem napájel. Bohužel byly starty až v 11 hodin a tak se docela oteplilo. Celkem nás v startovalo 31 a to ženy i muži dohromady. Z vidiny hromadného startu a střetů v 1. zatáčce jsem začínal být lehce nervózní. Nejdříve odstartovali bikaři. Po nich už jsme přišli na řadu my. Ponču jsem  kvůli teplu v rybníku pořádně namočil a mohli se postavit na start. vzhledem ke zkušenostem, který jsem s Poníkem měl na ostatních hromaďácích jsme se postavili docela dozadu. Ponča byl zas absolutně neovladatelnej a měli jsme co dělat abychom ho 2! udrželi. Předstartovní čas se nám zdál nekonečný. Nakonec se odstartovalo. Hned po startu se Ponča otočil a začal na mě skákat a dělat blbosti. Museli jsme znovu odstartovat, ale ani to moc nepomohlo a Ponča po mě skákal celou startovní rovinku. Úspěšně jsme se tak dostali na úplně poslední místo. V lese už Ponča zabral a začali jsme předbíhat pomalejší závodníky. Po chvíli už jsme měli seběhlou skupinku, která se pohybovala kolem 6. místa. Když sjme se dostali před ně, začal Ponča zas blbnout a nechtěl se rozběhnout. Chvílema se rozběhl a zabral. potom ale nastal další kolaps a musel jsem úplně zastavit a na 10 sekund ho posadit aby se sklidnil. Až pak jsme mohli vyběhnout. Bohužel nám skupinka úplně utekla. Pak už Ponča docela běžel a naplno zabral asi kilometr před cílem.  Do cíle jsem doběhl úplně zoufalej na 8. místě. Tohle sjem nečekal a Ponča mi v tomhle dal obrovskou lekci. Musle jsem doufat, že Ponča už v noční etapě nezaváhá a odmaká ji. Po 1. etapě jsme hlavně odpočívali a užívali si nádherného slunečného dne. Taky jsme se stihli podívat na kategorii příchozích, ve které si zaběhla i Jitka a Dinky.Start na noční etapu, která měřila 2 kilometry byl až od 20:30. Startovalo se intervalově od nejpomalejšího. Před startem jsem byl zvědavej jak to půjde. Ponča ale nezaváhal a makal od startu až do cíle. S čelovkou nám to vyhovuje. Ve 2. etapě jsme zaběhli 3. nejrychlejší čas a posunuli se tak už na 6. místo. Po doběhu jsme nakrmili a šel jsem chvíli do hospody za ostatními.

  

Ráno jsme vstali už kolem sedmé. Hned jsem nakrmili a po chvíli i napojili. Startovali jsme až o půl jedenácté. Vymetená obloha zas slibovala nádherný, i když teplý den. Startovalo se tentokrát Gundersenovou metodou. Před námi 15 sekund startovala Martina Štěpánková a 30 sekund Vláďa Šáfr. Hned za námi, ale 6 sekund startoval Michal Schwoma, takže jsme museli máknout. Ponča nezaváhal a pustil se do pronásledování. Martinu jsem dohnali docela brzo a chvilku se za ní drželi. Potom jsme ji předběhli a poměrně rychle dohnali i Vláďu Šáfra. Za tím jsme se drželi až do cíle. Nakonec si před námi ve finiši 4. místo těsně udržel. Ve výsledcích jsme zaostali jen o 3 desetiny a zaběhli 3. nejrychlejší čas 3. kola. Potom jsme si chvíli oddychli a vyrazili ještě na vložený závod do kopce " Up hill". Šlo o co nejrychlejší zdolání dost prudkýho kopce, kterej měl asi 300 metrů. Nejvíce startovalo canicrossařů, ale objevili se i bikaři. Celkem startovalo 29 závodníků a s Pončou jsme se štěstím ukořistili 3. místo o desetinu před Lukášem Čechurou.

Celkově jsme se umístili na 5. místě jen 3 desetiny za 4. místem. Ve vloženém závodě Up hill jsme doběli na 3. místě. Závody se nám celkově tratí i organizací moc líbily. I když s prvním kolem jsme spokojený nebyl, v dalších kolech už jsme to zas byli my a snad to bylo poslední letošní zaváhání. Fotky jsou TADY, výsledky TADY a video v sekci videa.

 

 

Sirius canicross okolo Hradce

( 4 - 5. 9. 2010 )

Do Hradce jsme se s Pončou těšili. Z minulého roku jsme si pamatovali skvělou atmosféru a rychlou trať. Před rokem jsme tu s Poníkem běželi naše první společné závody. Protože se tento rok jel v Hradci druhý díl Hills cupu na koloběžkách, startovka byla hodně obsáhlá. A to nejen v koloběžkách, ale překvapivě i u nás v CCM. Na start se nás nakonec postavilo 21.

Do Hradce jsme dorazili až v sobotu kolem 10 hodiny, protože prezentace byla až v sobotu. Hned po ní jsme si šli projít trať, která byla jiná než minulý rok. Byla poměrně rychlá, ale i technická. Hlavní změna od minula byla délka - 4,6 kilometru. Když jsme se vrátili, byla už hotová startovka. Náš start byl v 16:40 a měl být hromadný a společný spolu s CCW. Docela jsem se toho bál, protože startovní prostor nebyl moc velký a po 50 metrech následovala ostrá zatáčka. Do našeho startu ještě zbývalo hodně asu a tak jsme se dívali na doprovodný program - vodní zorbing, dogdancing, agility. Hlavně ale probíhal závod "Canicross pro celou rodinu" kde v několika kategoriích startovali příchozí. Už tady to byly velké boje o umístění a všichni se snažili. Po kategorii příchozích už v 15 hodin začaly starty kategorie SC1 následované bikejöringem a koloběžkami se 2 psy. Po nich už jsme přišli na řadu my. Ještě jsem Ponču polil a už se chystal na start. Tam Poník opět propadl naprosté hysterii a byl neovladatelný- štěkal, motal se do vodítka - no prostě nářez. Při odpočítávání jeden z polských závodníků vypálil předčasně, ale my z druhé řady vyběhli na čas. Problémy nastaly hned v první ostré zatáčce, kde začaly strkanice. My jsme se zamotání vyhnuli na poslední chvíli kdy jsem Ponču vytáhl z chumlu, kterej se za 2 vteřiny zamotal. Docela rychle jsme se kolem nich prohnali a začli předbíhat další motající se  chumel a už jsme před sebou nikoho neměli. těsně za mnou se pořadí střídalo. Nakonec Poník začal trochu polevovat a asi kilometr před cílem nás dohnal Vláďa Šáfr a polský závodník Damon Witkowski, který vyběhl dříve. Ponča už se moc nechytl a tak nás předběhli a do cíle doběhnuli spolu asi 9 vteřin před námi. Za námi doběhl asi 15 vteřin Adam Krátký a za ním už ostatní závodníci. Polský závodník dostal nakonec 20 sekund penalizaci za předčasný start. Moc spokojený sem s 1. kolem nebyl, protože Ponča trošku polevoval a tak jsem doufal, že druhý den bude lepší. I tak sjme ale byli druzí se ztrátou 9 sekund na 1. a náskokem 11 sekund na poláka. Potom už jsem šel jen na večeři a posedět se známými. Večer přišla  ještě vydatnější sprška, která trvala asi hodinku.

 

Druhý den se startovalo už od 9. Moc času jsem neměl a tak jsem jen pomohl odstartovat Martina Urbančíka a Maggie a šel se připravovat na druhé kolo. Cíl byl jasný...co nejdříve doběhnout Vláďu a zkusit utéct závodníkům za náma. Ze začátku se nám to docela dařilo, ale asi 500 metrů před cílem nás polák doběhl a začaly boje. láďa s Damianem běželi vedle sebe a já v jejich závěsu. Ponča bohužel zase začal trochu polevovat a tak nám lehce odskočili a už jsme neměli čas to dohnat:-( Nakonec jsme doběhli do cíle na třetím místě jen o 1,9 sekundy za prvním místem, které nakonec obsadil Vláďa společně s Damianem, protože doběhli úplně stejně. 45 sekund si za námi doběhl pro nepopulární bramborovou medajli Adam Krátký a Tutti. S druhým kolem jsem byl už spokojený více i když ideální to pořád nebylo. Po hlavním závodě ještě proběhl plavecký závod " Vlastíkovo plavání okolo Hradce" a po něm už přišlo na řadu vyhlášení výsledků. V konečném účtování jsme skončili na 3. místě jen 2 sekundy za prvním. Naše celková průměrka za obě kola ( 9,2 km ) dosahovala 20, 69 km/h. Po vyhlášení proběhla jetšě tombola kde vyhrál úplně každý. Potom už jsme se jen rozloučili s kamarády a poděkovali Dušanovi Erbsovi za super závod, na který se budeme určitě za rok zase těšit :-)

Fotky jsou TADY a video ze závodu ZDE

 

Hills cup Plzeň

( 1 - 2. 5. 2010 )

Do Plzně jsme se dlouho chystali a dokonce jsem abosolvoval i některé doplňkové běžecké závody a byli jsme docela zvědaví, jak máme natrénováno. A protože startovka na internetu se pěkně rozšiřovala, slibovalo to kvalitně obsazený závod.

Do Plzně jsme vyrazili už v pátek kolem poledne. Přece jenom měli jsme to kus cesty. Cesta ubíhala poměrně rychle a tak jsme byli kolem sedmé v Plzni, v kempu na Bílé Hoře, kde se celý závod odehrával. Hned jsme si zabrali chatku a šli si projít trať. Ta vedla celá po měkých lesních cestách po kterých je radost běžet. Byla členitá a celkově zajímavá a hlavně hodně rychlá. Když jsme přišli zpátky na kemp tak už se stmívalo. Zašli jsme se zaprezentovat a zalehli jsme docela brzy, aby jsme byli na sobotu všichni ve formě.

Ráno jsem stihl jen rychle vyvenčit a už kolem sedmé jsem musel napojit. Náš start byl naplánován na 9:45 a měl být hromadny. Několik hromaďáků už jsme s Pončou zažili a tak jsem se ani moc nebál. Prostor startu byl sice docela malý, ale docela jsme se vlezli. Ponča vystartoval vzorně a tak jsme mohli vyběhnout. Bohužel vedle běžícímu Jakubovi přeběhl pes na druhou stranu cesty a parádně jsme se zamotali. Než se nám podařilo vymotat tak jsme ztratili dost času a nakonec jsme museli všechny dobíhat úpln zezadu. Dušan, kterého jsem chtěl stíhat se nám zatím dost vzdálil. Rychle jsme předběhli všechny před sebou a začali pomalu dotahovat Dušana. Dokud jsme běželi do kopce tak sjme se drželi. Z kopce nám ale Dušan definitivně utekl, i když se Ponča snažil a nádherně táhnul. Do cíle jsme doběhli druzí se ztrátou cca 30 sekund na Dušana. V cíli jsem se bohužel dozvěděl, že si zvrtnul nohu a už se mu ji nepodařilo rozběhat. Po doběhu jsem dal Poníkovi vodu a oba jsme odpočívali aby jsme byli na večerní etapu ve formě. V přestávce se uskutečnil canicross pro příchozí, ve kterém startovala i máma a Berťa a otestovali nám tak večerní trať. Ta byla dost do kopce ale jak říká Jirka: "Na jedno nadechnutí". Potom se šli máma a táta podívat do Plzně kde probíhali oslavy 65. výročí osvobození Plzně. Večerní etapa měřila 2, 3 kilometru a startovalo se na ni v půlminutových intervalech od nejpomalejších. Vyběhli sjem hodně rychle a kupodivu nám tempo vydrželo celý závod. Poník už nevěděl, že ráno něco běžel. Měl jsem z toho trochu strach, ale udělal mi velkou radost.  Potom už jen večeře a rychle spát.

 

Ráno jsme zas startovali v 9:45, ale tentokrát se startovalo Gundersenovou metodou. Za sebou jsme měl velkou mezeru a tak jsme si běželi docela v pohodě a hlavně v sebězích jsme dávali pozor, aby jsme se ještě nezranili. Do cíle jsme doběhli v pohodě s téměř půlminutovým zlepšením oproti sobotě. A ještě jsme docela ušetřili síly na štafetu, která měla startovat už hodinu po našem doběhu. Ponča si jen na chvíli lehnul a už jsme zas startovali. Start byl hromadný. Tentokrát jsme nenechali nic náhodě a vyrazili jako rakety a rychle si získali náskok před osatními 15 běžci, kteří štafety startovali. Trať měřila jen 1.6 kilometru a  předávali jsme s náskokem na prvního. S Pončou jsme štafetu předali druhému Lubošovi Šrámkovi, který za nás jel na kole. Bohužel měl na trati kolizi se stromem a tak Vlastovi Keltnerovi, který jel na koloběžce předával na 4. místě. To už Vlasta bez problémů udržel a tak jsme skončili na výborném 4. místě z 15 štafet a porazili tak i velice silné štafety.

Potom už nás čekalo jen vyhlášení výsledků a dlouhá cesta domů. Celému Sokolu Maxičky tak nezbývá než poděkovat za super závod s bezchybnou organizací, parádní tratí a rychlým zpracováním výsledků. Na tomto závodě byla parádním zážitkem i šafeta kterou jsme běželi poprvé.Taky jsme byli rádi, že sjem tady mohli vidět zas spoustu kamarádů, které jsme viděli naposledy na podzim.

Celkem jsme se umístili na 1. místě s průměrkou 20, 16 km/ha náskokem na druhého Mateusze Brylewskeho z Polska 4 minuty a 30 sekund. Jitak s Dinkym obsadili 3. místo.  Fotky jsou TADY, výsledky jsou TADY a video ze závodu ZDE

 

 

 

Sprint po věží - Radíkov

( 24 - 25. 3. 2010 )

Když jsem se dozvěděl, že místo tradičního Cakova bude závod v Radíkově tak jsem moc nadšený nebyl. Přeci jenom v Cakově už jsme věděli co od tratě můžeme čekat a jak zhruba bude trať dlouhá.

V sobotu jsme dorazili na místo už kolem půl jedenácté. Hned jsme se šli zaprezentovat a projít si trať. Ta měla být, pro canicrossy a koloběžky s 1 a 2 psy, cca 5 kilometrů. Pro ostatní kategorie 7, 75 kilometrů. Tam jsem chytl docela depku, protože docela velká část tratě vedla jen tak po okraji rozbahněného pole a po okraji louky, kde nebyla vyjetá žádná cesta. Dost jsem se toho bál, protože Ponča v podobných situacích dost zmatkoval a to nás vždy stálo docela hodně času. Prohlídka trati nám zabrala docela hodně času a tak jsem začal pochybovat i o její délce. Přece jenom to bylo trochu dlouhých 5 kiláků. Když jsem se vrátili zpátky, napojil sem Ponču a zanedlouho přijela Ivča a Jenny a tak byla seznamovačka a holky nám ukázaly i pár triků, které se naučily. Moc se nám líbilo třeba BANG kdy Jenny dělala mrtvou. Náš start byl, stejně jako v Cakově, až úplně nakonec. Celkem se nás v kategorii sešlo 8. S Pončou jsme celý canicross cca o půl třetí startovali. Hned po startu následovala rovinka plná bláta a tak jsme se zkrášlili hned na začátku. Už od začátku jsem se ale moc necítil a to vyvrcholilo když jsme vyběhli na louku. Ponča překvapivě nezmatkoval i když tah trošku polevoval. Na vrcholku kopce a zároveň konci louky už jsme byli docela vyflusaní a do cíle už jsme dobíhali oba dva z posledních sil. Náš čas byl 21:56 z čímž jsem nebyl vůbec spokojený. Průměrná rychlost na zmiňovaných 5 kilometrech byla 13,5 KM/h. Tady mi začala být délka divná. Později to David Karalo měřil GPS a trať měřila 6,5 km. To potvrdil i tachometr Jirky Strnada. Celkově byla trať těžká, a i s časem co jsme zaběhli jsme mohli přenocovat na 1. místě s náskokem na druhého Jakuba Jurčagu cca 4 minuty. Potom jsme počkali jak přiběhne Jitka s Dinkym a jeli jsme si domů odpočinout.

 

Druhé kolo startovalo už v 9 hodin "nového" času, který v noci začal platit. Museli jsme vstávat dost brzo, ale zvládli jsme to. Trať jsme opět uzavírali a vzhledem k nočnímu dešti se dalo čekat ještě větší bahýnko než v sobotu. Taky že jo. Už od startu jsme běželi dobře a oba jsme se na trati cítili jako doma. V poli jsem si musel dávat pořádný pozor, abych neztratil botu:-DZanedlouho jsme vyběhli na louku a ani nás to nezbrzdilo, což mi vzhledem k sobotě udělalo velkou radost. Pončovi i mě tempo vydrželo až do cíle a čas tomu odpovídal. 20:19 znamenalo zlepšení o více než minutu a půl. Taky jsme zaběhli nejrychlejší čas 2 kola na kratší verzi tratě a předběhli tak i všechny koloběžky. Potom jsme už jen odpočívali a čekali na vyhlášení výsledků.  To bylo cca o půl druhé. S Pončou jsme se umístili na 1. místě s náskokem na druhého Jakuba 11 minut a 40 sekund. Naše průměrka byla neoficiálně ( podle té GPS) 18,5 km/h. Jitka s Dinkym se umístili na 2. místě se ztrátou na 1. Štefániu Šrámkovou 11 minut a 31 sekund.

Celkově se nám, hlavně díky výkonu z druhého kola, v Radíkově líbilo, i když nám chyběla trošku ta atmosféra Cakova. I tak to ale stálo za toFotky jsou TADY

 

Hradecký mid 2009

( 28 - 29. 11. 2009 )

Letošním Bělčem jsme plánovali ukončit sezonu. V předběžně přihlášených na internetu se objevil i Vláďa Šáfr. Vláďa se bohužel před závodem při tréninku zranil a sezona pro něj skončila. Docela mně to mrzelo protože by se úrověň závodu hodně zvedla a hlavně by mi chtěl Vláďa vrátit porážku z Horníku. Jirka Suchý jel nakonec na kolobce a mida na kole a Dušan Erbs se stavil jen na čumendu, protože byl nemocnej.  Celkově jsme nakonec běželi jen 4. Žen bylo o jednu navíc.

Do Bělče jsme dorazili asi kolem půl osmé a zaparkovali na docela zaplněnou louku. Jak by taky ne. V Bělči nakonec startovalo 108 týmů. Jako vždy se jely 2 traťe. Sprintová na 5,5 kilometru a midová na cca 25 kilometrů. Ráno jsme vstávali kolem sedmé hodiny. Trošku jsem nakrmil a vyrazili jsme se kousek projít. Asi v 9 jsem napojil a od 10 byly straty. My jsme startovali 10:24. Startu jsem se jako vždy docela bál. Tentokrát ale byl Ponča nějakej vyjevenej z komentátora, špalíru diváků a asi i transparentu co byly pověšené nad startem. Než jsme se nadáli už jsme byli na trati. Před námi startovali holky a tak jsme je měli celou dobu před sebou. První půlka trati tak byla docela zábavná. Nutno ještě říct, že trať tvořily dlouhé rovinky. Zanedlouho už jsme před sebou nikoho neviděli a museli jsme se s tratí rvát sami. Asi po kilometru a další rovince začal Ponča trošku polevovat, ale pořád táhnul. Zase se chytl až těsně před cílem, když nás předjížděla Iva P. na kole. Do cíle jsme doběhli s časem 18 : 21 a tak jsme moc spokojení být nemohli. I když i tento čas stačil na 1. místo s náskokem 1:30 na druhého Miloše Davida. Pak už jsme jen mohli sledovat jak startují ostatní naši kamarádi, už především na MIDOVOU trať. Kolem třetí hodiny už byla většina z nich zpátky a tak jsme se šli s klukama kousek projít, abychom unavili Ponču aby spal v noci. Z důkladné procházky, kdy jsme se kapánek zamotali na lesních cestách jsme se vrátili kolem pů šesté. Ještě jsme nakrmili a šel jsem se podívat do hospody. Naštěstí jetšě bylo místo a tak jsem zasedl ke stolu k Lukášovi Čechurovi, Janě Tomáškové a spol. Probralo se vše možné a kolem 11 hodiny proběhl "řecký taneček" , který předvedli členové musher's klubu Metuje. Chvíli po tom jsem šel zalehnout.

 

                                                                                                                                                                                                                Foto: Mirek Ježek

Ráno byly starty naplánovány už od 9. hodin. My jsme startovali v 9:20. Před námi opět startovaly holky a tak byl scénář podobný. S tím rozdílem, že jsem Ponču za začátku trošku brzdil aby vydržel odmakat celou trať. Asi v půlce trati jsem si říkal, že bych ho už mohl pustit. No ale vzhledem k tomu, že jsem za sebou nikde nikoho nezahlídl a měli jsme 1,5 minuty náskok z 1. kola už jsem se nedonutil se někam hnát. Na trati nás předjížděli BKJW a s předjížděním nebyl nejmenší problém:). Do cíle jsme doběhli v pohodě s časem srovnatelným se sobotou. S tím rozdíle, že to Ponča odedřel od začátku do konce. Potom jsem už jen odpočívali, pomáhali kamarádům držet psy apod. Bohužel dnes bylo na trati větší vedro, ale i tak dojížděli všichni v pohodě a spokojení. Vyhlášení výsledků bylo kolem 15té hodiny. Čas, který zbýval jsme vyplnili povídání s kamarády, které možná uvidíme zas až na jaře.

Celkově jsme se tedy umístili na 1. místě s průměrnou rychlostí 18,5 KM/h. Na 2. Miloše Davida jsme měli náskok 3 minuty. Poslední závod jsme si docela užili i když asi ne tak jako kdybychom měli proti komu běžet. Teď už jen aby rychle nasněžilo a my mohli začít na běžkách. Vysledky jsou TADY a fotky od Mirka Ježka ZDE

 

Cakovsko - novodvorský okruh - podzim 2009

( 14 - 15. 11. 2009 )

Jelikož je Cakov naše srdeční záležitost, nemohli jsme tam chybět ani letos. Poprvé jsem měl cakovskou trať běžet s Poníkem. Také jsme se opět měli vidět s kamarády, se kterými jsme se dlouho neiděli. Svůj první závod si zde vyzkoušel i Jirka Kessler z Hafolandu v kategorii BKJ.

Prezentace byla docela pozdě a tak nám stačilo vyjet až kolem půl desáté. Cestou jsme u dálnice viděli Míru Hurycha a piraně, kterým prasklo kolo u vozíku a tak s ním zůstala máma, aby pohlídala psy a Míra mohl jet sehnat nové kolo.  Když jsme přijeli na místo, zaprezentovali jsme se a pak už jen čekali na náš start. Canicross startoval jako vždy na konec a tak jsme měli relativně dost času. V kategorii nás startovalo 10. Celkově byla na letošním Cakově docela dost lidí a nechyběl dokonce ani závodník z Německa. První kolo jsme odstartovali kolem třetí hodiny. Trať byla poměrně suchá a tak jsme nasadili tempo. Bohužel asi v polovině trati začal Ponča polevovat a na mě únava taky docela padla. Do cíle jsme tak doběhli oba dva polomrtví a byli rádi, že se už nemusíme ani pohnout. Cestou jsme však předběhli několik soupeřů a čekal jsem tak 1. místo. To se nakonec potvrdilo a do druhého kola jsem šel s náskokem a druhého Peťu Brázdu cca 2:45. Druhé kolo jsme mohli jít poměrně v klidu. Náš čas za první kolo byl 18:08. Ještě jsme pomohli odstartovat Martina a Maggie a mohli jet domů pořádně si odpočinout, jelikož první kolo vůbec nesedlo ani mě ani Pončovi.

Druhé kolo startovalo už v 9 hodin a my museli vstávat docela brzo. Naštěstí dnes Ponča pil bez problémů a tak jsem doufal, že náš výkon bude lepší než v sobotu. Ze začátku jsem chtěl Ponču trošku brzdit aby vydržel táhnout celou dobu, natrénováno na to měl. Bohužel to vypadalo na ještě vetší vedro než v sobotu a tak jsem Ponču ještě těsně před startem polil. Start proběl docela bez problémů a my mohli vyběhnout. Startovali jsme z 1. místa s velkým náskokem takže jsme mohli běžet v klidu. Ponča nepřekvapil a makal hned od začátku a bylo docela těžké ho brzdit. V místě kde zečal předchozí den polevovat nezaváhal a běžel dál. Dokonce mě vytáhl i celý závěrečný kopec čímž mi udělal obrovskou radost. Jak odstartoval, tak přiběhl. 1. místo jsme si s přehledem udrželi a kupodivu si i vylepšili čas - 17:26, čož bylo docela o dost, vzhledem k tomu že jsem ze začátku šel pomaleji. Opět jsem ještě ostartoval Martina a pak už probíhalo jen tradiční klábosení s kamarády a čekání na vyhlášení výsledků. To bylo docela rychle.Z výsledků zmíním 1. místo Martina Urbančíka v BKJ a titul nejrychlejší sprinťák a 3. místo Jirky Kesslera.

My jsme celkově byli na 1. místě s náskokem na 2. místo 6:45. Trať měřila celkem cca 11 km. Cakov jsme si, jako každý rok, moc užili a pořadatelům nezbývá než poděkovat (tentokrát i za skvěle objednané počasí). Zase na jaře AHOJ

Fotky jsou TADY a výsledky ZDE

 

 

MČR OFF SNOW 2009 - Horník

( 31. 10 - 1. 11. 2009 )

Těch pár týdnů od ME uteklo jako voda my jsme se tak vydali na letošní mistrovství republiky. Pro tento rok dostal možnost pořádat MR areál hotelu Horník na Vysočině. Sám jsem byl zvědavý jak dopadneme, jelikož pohled na předběžné přihlášené sliboval velice kvalitní závod.

Prezentace byla jako u většiny závodů už v pátek ve večerních hodinách. Moc jsme to neprotahovali a šli brzo spát, abychom byli na závod svěží. První den jsme se probudili do studeného a zamračeného rána. Naše kategorie startovala až na konci a tak jsme měli docela dost času.  Jako první startoval bikejöring. Pomohli jsme Martinovi Urbančíkovi a Maggie se startem a mohli sledovat ostatní. Nutno dodat, že ve všech kategoriích byla obrovská mezinárodní konkurence. Například v bikejöringu mužů startovalo rovných 17 závodníků z Česka, Slovenska a Polska. Martin dojel spokojený na 10 místě. Čas plynul a my se pomalu začali připravovat na závod. První den jsme startovali hromadně. Měl jsem trochu strach, aby Ponča nepředvedl stejnou komedii jako v Maďarsku a tak jsme startovali ze zadní řady. Tentokrát jsme naštěstí vystartovali bez problémů a rychle se propracovali na 2. místo. Na zádech jsem si vyvezl Jirku Suchého a ještě jednoho závodníka. Před námi se rychle vzdaloval Dušan Erbs. Mím cílem bylo co nejrychlej utéct Jirkovi a náskok si i udržet. Po chvíli jsme získali slibný náskok . Následovala ale smyčka s vyznačenou tratí na louce. Bohužel je Ponča ještě nezkušený a chtěl běžet dál do louky a ne to otočit. Nakonec jsme to zvládli, ale z rychlého startu poměrně dost vytuhli. Dali jsme tak Jirkovi možnost a on ji využil. Ve chvíli kdy nás Jirka s Píďou předběhli, se Ponča otočil a začal na mě skákat a chňapat. Než toho nechal Jirka nám odskočil a z kopce, který vedl do cíle nám už nedal šanci. Vyběhl na nás 12 sekund a stejný časový úsek jsme měli my s Pončou před 4. Vláďou Šáfrem. 1. kolo jsme tak dokončili se smíšenými pocity, ale s obrovskou motivací do 2. dne.

Večer mi umožnil Martin Urbančík sprchu v jeho chatce za což mu patří velký dík. Spát jsme šli zas docela brzo.

 

Ráno se startovalo už od 10. Náš start byl 12:10. Času jsme tak měli docela dost a tak jsme odstartovali Martina a drželi palce. Jelikož se startovalo gundersenovou metodou, byly starty ráz na ráz. Martin startoval ve stejný čas jako Michal Ženísek a 2 sekundy za Ivo Vackem. Nakonec se Martinovi 2. kolo vydařilo a předjel oba soupeře. I naše kategorie startovala Gundersenovou metodou. Cílem dne bylo jít tak, aby nás nedohnal Vláďa. Vystartovali jsme tentokrát s problémy. Hned od začátku jsme se vydali stíhat Jirku. Docela se nám dařilo a tak jsme ho asi v polovině trati dohnali. Když jsme už byli 2, zvýšili jsme tempo a utekli tak Vláďovi, který se nás snažil dohnat. Když už jsme za Jirkou běželi, chtěl jsem se ho udržet, aby nás převedl přes místa kde jsme měli předchozí den problémy. To se taky podařilo, ale v závěrečném klesání už jsme na Jirku neměli. Celkem jsme tedy doběli na 3. místě a Jirka na nás měl náskok 3 sekundy. Na Vláďu za námi se nám podařilo naběhnout dalších půl minuty. Celkem byla jeho ztráta cca 45 sekund.

Potom už rychle následovalo vyhlášení a my mohli jet domů. MR jsme moli zařadit mezi další povedené závody. Celkově jsme si vyběhli bronzovou medajli s průměrkou kolem 19,5 km/h. Celkové výsledky jsou ZDE a fotky najdete TADY

 

 

ME ECF v canicrossu a bikejöringu 2009 Sopron

( 10 - 11. 10. 2009 )

Na jeden z letošních vrcholů sezony jsme vyrazili už v pátek nad ránem. Cesta byla dlouhá a my chtěli zabrat dobré místo. Po několika zastávkách jsme dorazili do Soproně kolem 10 hodiny. Nejdříve jsme se vydali najít místo. Nakonec jsme rozbili tábor vedle jiného českého týmu. Postavili jsme stan, přístřeše a spustila se výživná sprcha. Něco nám v tu chvíli napovídalo, že se budeme koupat v bahně. Za nedlouho dorazili i ostatní členové české výpravy.

Ve 12 hodin měla začít prezenčka. Nakonec začla ve 14 ve velkém stanu. Jelikož byla i vet. kontrola, museli jsme s sebou vzít i Ponču. Stan byl tak plný psů i lidí a my jsme na prezenčce strávili 1,5 hodiny. Mezitím začlo znova pršet. Nakonec jsem se vydal projít trať. Jelikož značení bylo docela zvláštní, prošel jsem jen nedělní trať. Vypadala docela dobře, i když mě překvapily kopečky. Mělo následovat slavnostní zahájení. Snažili jsme se tedy najít, kde proběhne, ale nepovedlo se. A nevedlo se ani ostatním čechům a ani většině ostatních repre týmům. No nevadí. Zelehli jsme kolem desáté hodiny.

 

Ráno nás vzbudil déšť. Starty byly plánovány od 9 hodin. A opravdu v 9 hodin vyrazil na trať první závodník a hned po něm i Martin Urbančík. Postupně startovali i ostatní a už byla řada i na nás. 11:17 jsme mohli vyrazit na trať. Start vedl z mírného kopečka. Zvládli jsme ho bez problémů, i když Ponča srazil jednu z mála značek. Hned pod kopečkem byla včera krásná travička. Po závodnícíh na biku však už zbylo jen bahno. Trošku jsem sice zavrávoral, ale naštěstí jsem se přidržel blízkého křoví. Bohužel mě celýho podrápalo, tak jsem musel vypadat dost zajímavě. Za první zatáčkou jsem už předbíhal závodníka, který startoval půl minuty před námi. Po odbočení do lesíka jsem se sklouznul po bahně a už jsme ležel. Odtud už jsem jen natáhnul nohy a byli jsme v cíli. Stopky se zastavili na času 5:20. Znamenalo to průběžné 2. místo v naší kategorii a ztrátu 11 sekund na 1. místo.. Ponča odtáhnul skvěle celou sprintovou trať ( asi 2,3 km ). Po zásluze si tak mohl pořádně odpočinout, i když to moc nepotřeboval. Dokonce jsme se vyfotili s Nicole a Pončovým tátou Foxem. Také běželi canicross a průběžně vedli.  Odpoledne jsme se vydali podívat se do města. Než jsme tam však došli, byli jsme docela utahaní a začlo znovu pršet. Dali jsme si tedy zmrzlinu a vydali se z5 do kempu. Asi v 6 hodin jsme vyrazili na večeři, která byla v asi 3 km vzdáleném hotelu. Sice jsme trošku bloudili, ale nakonec jsme hotel spolu s německou výpravou našli. Večeře byla stylem švédských stolů a byla dobrá. Jen Maďaři těžce podcenili kapacitu hotelu a tak jsme byli docela namačkaní.

 

Ráno měli být starty už od 8 hodin. Záměrně píšu měli, jelikož byl nějaký problém s časomírou a starty se odložili o půl hodiny. Bohužel se to závodníci, kteří startovali v 8 dozvěděli až před startem. Náš start byl tak v 11:20. Převlékl jsem se tedy a šli sjem se s Janou Tomáškovou přesvědčit, že časy startů platí. Jenže zafoukal vítr a časomíra odletěla. Dalších 10 minut odklad. No co už. Ještě jsme se podívali na start holek a už jsme byli na řadě my. 5 min. před startem jsme všichni nastoupili na startovní čáru, která byla tvořena z "mlíka". Ponča ale začal strašně šílet, skákal mi až do výšky hlavy, motal se do vodítka a byl absolutně neovladatelný. Nereagoval na hlas můj, ani tátův...prostě byl úplně v tranzu. Nakonec jsme po problémech oba dva vynervení vyběhli. Ponča ještě nohou zachytil skvělou startovní čáru a chvíli trvalo než se vymotal. To už nám odskočilo čelo startovního pole a do bahna jsme vbíhali až jako 4. nebo 5. První Nikolas Imiolczyk se nám tak vzdálil a za naši chybu jsme zaplatili. Hned za bahnem jsme předběhli zbylé závodníky a drželi si pod kontrolou naše druhé místo. Druzí jsme také s minutovým náskokem doběhli. Na prvního jsme ztratili ve druhém kole 24 sekund.

Zlatý hřeb mistrovství však měl teprve přijít. Jako každý rok to byly štafety. Nejdřív běžela ta mužská ve složení Dušan Erbs, Vláďa Šáfr a Jirka Suchý. Po boji naši muži doběhli jako 2. Ženy následovaly hned v zápětí. Jana Tomášková rozběhla štafetu dobře a předávala s minimální ztrátou. Tu Nicole Marešová už pod kopcem stáhla a Soňa už vedení udržela.

Vyhlášení výsledků mělo být v 16 hodin.  Nakonec začalo v  17:00. Celkově jsem obsadili 2 místo v kategorii Canicross junioři. Náš čas za obě kola byl 21:31. Na první místo jsme ztráceli 35 vteřin a na 3. francouze Marcellina Romaina měli náskok minutu a půl.

Celkově tedy letošní mistrovství hodnotím kladně i když maďarská organizace těžce pokulhávala. Česká výprava však zajistila příjemnou atmosféru a to je hlavní. Příští ME pořádá Belgie, tak snad to zvládnou organizačně lépe. Fotky jsou na ZDE a celkové výsledky TADY.

 

 Canicross okolo Hradce 2009

Na první canicross sezony jsme odjížděli s velkým očekáváním. Měl jsem totiž poprvé běžet s Pončou.

Do Hradce jsme tentokrát vyrazili jen s klukama a tátou. Dorazili jsme tam asi ve 12 hodin. Po zaparkování jsme se šli podívat k místu startu. Tam jsme nechali kluky vymáchat v rybníku, prohodili pár slov s Jirkou Suchým a vydali se na obhlídku trati. Zjistili jsme, že trať vede nádherým prostředím a má naprosto ideální povrch. Co jsem ale nezažil nikdy ani já, bylo proběhnutí 2 brodů. Jeden byl těsně za  statem a druhý těsně před cílem. Po prohlídce jsem se zaprezentoval a postavili jsme si zázemí. To tentokrát zajišťovala plachta, natažená do střehy na vleku.  Potom jsme šli z5 dolů k rybníku, kde se kluci koupali. V 15:30 startovala kategorie příchozích a v ní i táta s Dinkym. Celkově obsadili 5. místo. Běželi trať kolem rybníka, která měřila asi 1,5 kilometru.

 

Náš start byl první den hromadný. Na start se tak postavilo rovných 11 týmů. Z toho 7 jich "obsahovalo mimo běžce i ESP. Ponča start docela zvládnul a tak jsme se zařadili hned za Jirku Suchého. S tím jsme absolvovali asi 3/4 traťe. Překvapivě jsme se ho udrželi jako jediní. Ponča makal naplno. V seběhu nám však Jirka s Píďou utekli a tak jsme do cílové rovinky vbíhali 25 sekund za nimi. V cílové rovince však Ponča přestal táhnout, otočil se a málem na mě začal i skákat. Nebylo to však kvůli tomu, že by nemohl, jak to mohlo vypadat, ale kvůli tomu, že viděl rybník a chtěl se koupat.  Do cíle jsme doběhli na 2. místě se ztátou 25 sekund. 27 sekund za námi doběhli současně Miloš David a Michal Schwoma.  Pak už nás čekal jen odpočinek a diskuse s ostatními. Viděli jsme se tak zase s mnoha známými. Martinovi Urbančíkovi a Maggie se první kolo taky povedlo. Dojeli na druhém místě s průměrkou přes 32 KM / h. Večer jsem využil nabídku Lenky Kamenické a šl se k ní osprchovat. Myslím, že mi teplá voda pomohla. Pak už sme šli spát, abychom se připravili na zítřejší 2. kolo.

 

Ráno jsme vstávali kolem šesté. Vyvenčili jsme a kolem 8 už museli napájet. Starty byly totiž kvůli vedru už od 9. Náš start byl ale až v 9:55:26. Dnes se startovalo Gundersenovou metodou, tedy v rozestupech z předchozího dne. A to obě canicrossové kategorie dohromady. První tedy vybíhal Jirka, druhý já a třetí 25 vteřin po nás Jarmila Halířová. Ponča před startem šíleně blbnul a tak mám ruce ještě teď plné škrábanců. Po startu Ponča makal opět naplno a zasekl se opět až na cílové rovince, kde uviděl vodu. Asi v půli trati jsme zahlédli Jirku před námi, ale v seběhu nám opět utekl. Náš čas byl o 7 sekund rychlejš než 1. kolo - 10:27. Celkově jsme tedy doběhli 2. za Jirkou Suchým a před Jarmilou Halířovou resp. Milošem Davidem v naší kategorii. Pak už jen koupání a od půl 12 vyhlášení výsledků a tombola.  Dusan Erbs, ředitel závodu, dokázal sehnat spoustu cen a tak jsme odjížděli se spoustou věcí. První závod se tedy 100%tně vyvedl a už teď se těšíme na další.

Fotky jsou TADY celkové výsledky ve formátu pdf ZDE

 

Hustopečská pětka 2009

podle počtu přihlášených letošní Hustopeče slibovaly slušný počet účastníků ve všech kategoriích. Bohužel nakonec všichni nepřijeli, ale i tak jsme si akci užili. Do Hustopečí jsme již tradičně vyrazili už v pátek odpoledne. Dorazili jsme asi v 19 hodin a začali jsme stavět stan. To jsme zvládli velice rychle a tak jsme mohli vyrazit do hospody, kde se konala schůze našeho MK POHODA. Bohužel celý letošní ročník poznamenala náhlé úmrtí jednoho ze členů klubu, bráchy Faboše, Miloše Fabiánka. Po schůzi jsme ještě probrali všechno možné a šli spát, abychom byli na zítřejší závod svěží.  

V sobotu začali už od rána přijíždět ostatní závodníci. V 8 hodin začala prezentace a nakonec se v naší kategorii zaprezentovalo i s námi 8 závodníků. Oproti 15 očekávaným slabota. No i tak jsme se museli snažit. Po té co jsme připravili start, šel jsme si s Pončou projít trať. Oproti ostatním ročníkům byla úplně jiná a hlavně o 2 kilometry delší a s mnohem větším převýšením. Nutno ovšem říct, že nová trasa byla fakt pěkná s nádhernýmy výhledy do kraje. Dokonce jsme probíhali i největším Mandloňovým sadem ve střední evropě. Po prohlídce jsme mohli konstatovat, že trať má 6,6 kilometrů a první 3 kilometry byly převážně do kopce. Náš start byl naplánován 13:23. Už jen krátký rozhovors komentátorem aohli jsme vyrazit. Hned ze začátku nás čekal největší smrťák. Skoro celý jsme ho vyběhli a kousek za ním jsme předbíhali Viktora Vlčka. Teď už jsme museli makat sam, před námi už byli jen bikaři. Dál se běželo docela pškně i když z prudkého kopce dolů Bertík polevoval a běžel vedle mně. Dole jsem mu dal napít v rybníku, protože bylo docela horko. Bertíka to nakoplo a tak poslední část traťi po asfaltu docela valil. V cíli na nás už netrpělivě čekal Ponča. Poslední závod sezony byl za námi. Už nás čekalo jen sledování ostatních závodníků a povídání s ostatními. Dokonce přišel i Míra Vodák, který s námi byl v Alpách a běžel jsme s ním letošní Stezku Vlka. Večer proběhlo v hospodě druhé kolo. Moc ho tu orzepisovat nebudu,kdo tam byl ví.  

Ráno, když jsme vstávali, bylo všechno pěkně ojíněné. Vyhlášení výsledků proběhlo v dobré náladě v 10 hodin. Byli jsme 1. s náskokem na 2. Jakuba Jurčagu 1:34. Náš čas byl 27:12. Naše průměrná rychlost byla 14,6 km/h. Průměrky byly ale celkově malé. Zřejmě to bylo zapříčiněné profilem trati. Nejrychlejším závodníkem byla Jana Tomášková na kolobce s průměrkou něco kolem 20 km/h. Jana jela mj. s Pončovým strejdou. Letošní HUstopeče se zkrátka povedly a my jsme tak úspěšně zakončili nejúspěšnější naši sezonu.

Jitka s Dinkym obsadili 4. místo s časem 37:45 a průměrkou 10,49 km/h

Fotky jsou na http://pefo.rajce.idnes.cz/Hustopecska_petka_2009/ 

a výsledky na http://mushing.cz/index.php?kod=&modul=zavody&m1=vysledky&rok=2008&czavodu1=23

Cakovsko - Novodvorský okruh       Jaro 2009 
Jestli tento rok na jaře Cakov opravdu bude jsme ještě týden předem pořádně nevěděli, protože všude ještě ležel sníh. Nakonec ale vše roztálo a tak jsme již s novým vlekem a v plné sestavě mohli vyrazit v sobotu 7. 3 na první závody roku 2009. Když jsme dorazili do Cakova, hned po prezentaci jsme si šli  projít trať. Zjistili jsme, že je docela rozbahněná a oproti očekávání i delší o docela nepříjemnou smyčku po polích. Po příchodu zpět na hřiště, už byla hotová startovka. V kategorii nás bylo 10, což mě diocela překvapilo. Největším soupeřem mi měl být Martin Urbančík s fenkou ESP Maggie, ale byl jsme rád, že ho zase vidím a můžeme pokecat....především o ESP...nečekaně.
 
Byli tu ale i další kamarádi, které jsme celou zimu neviděli. Vystartovali jsme poměrně svižně, jelikož mým hlavním cílem na trati bylo dohnat Martina, který startoval minutu předemnou. Po chvíli jsme ho už překvapivě měli na dohled. To nás ještě více nakoplo a tak jsme předběhli Romana P. s Argem a kousek pod posledním kopcem jsme Martina předběhli. Můj hlavní cíl dne byl splněný. V cíli už byla pohodička...jen líčení dojmů z trati, kde jsme kdo chcípali apod. Ještě jsem šel kousek proběhnou Ponču a zanedlouho jsme už jeli domů, abychom si pořádně odpočinuli před 2. kolem. Nakonec jsme v prvním kole byli 1. s náskokem 1:14 na Martina Urbančíka a časem 20:39 a průměrnou rychlostí ccca 16,9 km/h, což po zmní běžecké pauze nebylo tak zlé .
 

Druhý den byla daleko větší zima, než den 1. Bohužel to nevydrželo a my jsme už startovali za krásného slunného jarního dne, což zapřičinilo i daleko větší boj na trati. Nejdříve jsme po mírných zmatcích málem zmeškali start a pak jsme se na trati docela trápili. Přesto nás nikdo nedohnal a tak jsme už po doběhu mohli slavit další vítězství. Já jsem sice běžel poměrně v klidu, ale za mnou se odehrával tuhý boj o 2. místa. Martina začala totiž bolet kyčel a tak ho doběhl Jakub Jurčaga s australákem. Druhé místo už si Jakub pohlídal. Poté už následoval jen odpočinek, opalování na jarním slunku. Tím nepohrdnul ani Ponča a pěkně si "prvního" jarního dne užíval. Vyhlášení výsledků bylo kolem druhé hodiny odpoledne a my si mohli užít zase po roce svoji chvíli slávy. Rozloučili jsme se s kamarády, se kterými se snad většinou uvidíme už za čtrnáct dnů v HUstopečích. Cakov se tradičně vydařil a celé rodině Macků a dalším pořaatelům za to patří velký dík.
Jen doplním, že Jitka s Dinkym doběhli také na 1. místě a tak jsme měli tentokrát DOUBLE
Můj celkový čas za 2 kola (cca 10.5 km) byl 41 :06 a průměrná rychlost 16.93 km/h
Jitka měla celkový čas 52:25 a průměrku 13.28 km/h.

Výsledky jsou na http://mushing.cz/index.php?kod=&modul=zavody&m1=vysledky&rok=2008&czavodu1=28 

                                      Trnávský sprint 2008 ( MČR off snow )
Protože jsem sliboval článek z Trnávky, ale nějak sem se k němu dříve nedostal, píšu až teď. Na Trnávku jsme se docela těšili. Mělo tu být letos mistrovství republiky na suchu. Také se podle toho sjela konkurence, která byla velice slušná. Objevili se dokonce i závodníci z Polska.
Na tomto závodě měla porvé v  sezoně běžet i Jitka s Dinkym. Na místo konání jsme dorazili, oproti minulým rokům, už v pátek večer. Ještě před cestou jsme se s klukama astavili si zacvičit na agility. V Trnávce sjme se zaprezentovali, pozdravili známé a zalehli. Potřebovali jsme se pořádně vyspat.
 

V sobotu jsme se dozvěděli, že startujeme až na konci startovního pole v 15:15. Moc nám to radost neudělalo, ale co alespoň jsme měli čas dívat se na závodící republikovou špičku. Jitka s Dinkym startovali 15:10 a tak jsme se začali připravovat téměř současně. Protože starty byly hromadné, nevěděli jsme moc jak se Dinky bude chovat, ale protože je to naše šikulka, nebyly žádné problémy. Jitka běžela docela dobře a dokonce za sebou nechaly 2 závodnice a po prvním dni byli na 6. místě. Protože Jitka odmítla cokoliv napsat, její dojmy se bohužel nedočtete. My jsme startovali jak už jsem psal v 15:15. Startovalo nás 13 a ve startovním prostoru tak bylo docela těsno. Vystartovali jsme a dokonce ani žádný problém nebyl. Po prvním kopečku jsme se zařadili asi do poloviny startovního pole za většinu espéček. Protože bylo honě teplo, pořadatelé se rozhodli zkrátit trasu o nepřijemnou smyčku. Trať se tak docela zrychlyla. Za nedlouho jsme dohnali Dana Trýznu s ESP. Chvíli jsme se za ním drželi a později asi 2 km před cílem šli před něj a udělali si docela slušný náskok. Po prvním kole vedl "překvapivě" Jirka Suchý. My jsme byli na 6. místě hned za republikovou špičkou. Do druhého kola jsme mohli jít docela v pohodě, jelikož jsme měli minutovou ztrátu a minutový náskok. Náš čas v prvním kole byl 14:45. Pak už nás čekal jen odpočinek a klobása od sponzora a hlavně večer. 
 
Ráno jsme se dozvěděli, že startujeme opět na konci startovky. Tentokrát vypadalo počasí příznivě a byla docela kosa. Všichni věřili, že takovéto počasí už vydrží. Proto se pořadatelé rozhodli, že se pojede celá trať - 5,6 km. Tentokrát se startovalo Gundersenovou metodou - v časových rozestupech z 1. kola. Protože jsme měli velký náskok i ztrátu, běželi jsme docela v pohodě. Nutno podotknout, že slunko nakonec vylezlo a teplota se blížila k 20 stupňům. Jak bylo vedro, delší trať a startovali jsme sami Bertík přestal opravdu tájnout mnohem dříve a tak jsme nebyli tak rychlí. Náš čas na celou trˇať byl 19:33 a udrželi sjme se na skvělém 6. místě. Jitka doběhla také na svém místě, ale protože jedna ze závodnic odstoupila posunuli se na 5. místo.
Bertík si ještě vyzkoušel zaběhnout s Karolínkou dětský canicross kde byli na 4. místě. Takže dvojnásobný úspěch.
 

Organizace v Trnávce bývá velice kvalitní a tak zanedlouho začalo vyhlášení výsledků. Já s Bertíkem jsme doběhli na 6. místě s průměrkou 17,83 km/ h. V rámci MČR jsme byli 5. jelikož na 2. místě byl polák. Jitka s Dinkym byli na 5. místě s průměrkou 12,59 km/h. Trnávce sponzoři opravdu přáli a tak jsme si odnášeli hodně cen, ze kterých měli kluci opravdu radost ( uzené kosti, uši...).
Z Trnávky jsme se vraceli opravdu spokojení a už teď se těšíme na další ročník. Pořadatelům v čele s Tomem Hübnerem a Lubošem Seidlem patří obrovské poděkování. Díky!!!

Kompletní výsledky jsou na http://mushing.cz/index.php?kod=&modul=zavody&m1=vysledky&rok=2008&czavodu1=1  a fotky na http://pefo.rajce.idnes.cz/Trnavsky_sprint_2008/

ME ECF v canicrossu a bikejöringu Děčín 2008 
(10 - 12. 10. 2008)

Na letošní mistrovství evropy jsme se přihlásili už někdy kolem konce srpna. Protože to byla největší akce, které jsme se zatím zůčastnili pilně jsme trénovali a tak jsme v pátek už kolem třetí hodiny mohli stát v Děčíně. Nejdříve jsme se šli do hotelu Faust zaprezentovat. Byl tam docela mumraj a tak jsme byli s Bertíkem rádi, že jsme zpátky na ulici. Na prezentaci nám zkontrolovali čip, Bertíkovi zkontrolovali srdíčko a vyfasovali jsme startovní čip a tašku s prezentačními předměty. Mimo jiné jsme dostali i reprezentační bundu, tričko a startovní číslo. Potom jsme postavili stan a šli si projít trať, která už byla postavená a pilně se na ní trénovalo. Byla postavená v parku a bylo na ní hodně zatáček. Nutno říci, že byla zajímavá a technicky náročná a hlavně hodně rychlá.
 
V 19 hodin jsme vyrazili v průvodu městem na zámek v Děčíně, kde bylo zahájení celého šampionátu a také raut pro závodníky. Byl výborný, kdybych následující den neběžel tak bych se přežral k prasknutí. Zabalil jsem to asi kolem půl desáté.
Ráno jsme vstali a šli se podívat na start. Tam už startovali bikejöringaři. Náš start kategorie CC junioři byl naplánován na 12:10:30. Proto jsme se kolem 11 hodiny vydali zpátky ke stanu, kde jsme se převlékl a začal rozcvičovat sebe i Bertíka. Na startu Berťovi zkontrolovali čip a mě délku vodítka. Mohli jsme vystartovat. Bohužel mě na startu po rozběhnutí startérka zastavila. Jen se spletla, ale nás to stálo několik vteřin a koncentraci a to možná rozhodlo. Na trati jsme se cítili docela dobře. Asi v půlce nás předbíhal reprezentant Polska a chtěl Bertíka sežrat. Kousek před cílem prvního kola, které měřilo 2,7 KM nás předbíhal budoucí vítěz kategorie David Jakubašek. Do cíle jsme doběhli v čase 7:48 a průměrnou rychlost jsme měli 20,76 km/h. Potom jsme si odpočinuli a šli se podívat na starty našich kolegů z ostatních kategorií. Taky se jel koloběžkový závod Acana international scooter race. V zatáčkách na trati to měli koloběžkáři docela těžký a o zajímavou podívanou nebyla nouze.
Večer nás čekal galavečer na zámku v Děčíně zakončený ohňovou show, která byla úžasná. Celý večer byl ve velice přátelském duchu.
 
Druhý den nás čekaly hromadné starty. Náš start byl naplánován na 11:54. Byl jsem o poznání více nervozní něž předchzí den, jelikož jsme na 3. místo ztráceli pouhých 9 sekund a na 5. místo jsme měli náskok jen 12.  Tentokrát jsme vystartovali bez problémů. Jen jsem ještě slyšel Jirku Plaška, který celou akci báječně komentoval: "Naše želízko v ohni je tu Petr Fochler........nyní se drží na 4 místě." A pak už jsem jen slyšel fuňění za mnou běžících závodníků. Zpočátku se Bertík snažil kousnout dp zadku před námi běžícího výmaráka. Běželo se docela dobře i když o něco málo pomalej než v sobotu. Asi v půlce prvního kola jsme se dostali na vedoucí pozici v naší 3 člené skupince, která zahrnovala 3-5 pozici. Bohužel ve chvíli když jsme začínali nabrat rychlost, borderka belgičana zaštěkla, Bertík se lekl a přeskočil mlíko, které ohraničovalo trať. Belgičan, ketrý byl průběžně na 3. místě nám utekl asi o 20 metrů a dalo nám hodně sil než jsme ho opět dohnali. Ty bohužel chyběly v závěru k závěrečnému trháku. Belgičan měl ale sil dost a tak jsem konec už jen doběhl, protože Bertík už skoro celé druhé kolo netáhl a vypadal dost unaveně. Taky jsme ve druhém kole utekli francouzi na 5. místě a dohnali druhého poláka, kterému moc nešel pes. Nakonec jsme měli druhé kolo na 16:07 a průměrnou rychlost 18,98 km/h.  Oba jsme byli dost unavení. To nás ale neodradilo od sledování hlavní kategorie CCM. Tam jsme nakonec získali první 4 místa - (1. Jirka Suchý, 2. Dušan Erbs, 3. Dušan Straňák a 4. Martin Nehyba). V 15 hodin nastal vrcho šampionátu- mezinárodní štafety. V ženách jsme obsadili první 2 místa a v mužích byla jedna z našich štafet 2.
 

Pak už nás čekalo jen v 17 hodin slavnostní vyhlášení výsledků a dlouhá cesta domů. V kategorii nás bylo 9 a my jsme 4. nejlepší junioři v Evropě!
Výsledky jsou na www.canicross.cz/ec a fotky na http://pefo.rajce.idnes.cz/ME_v_canicrossu_a_bikejoringu_Decin/

 

HUstopečská pětka 2008
Na Hustopeče stejně jako na Cakov jezdíme už od začátku. Stejně tomu bylo i letos. Protože s náma tentokrát jela i Kristýna a Žába šel jsem pro ně ve tři na nádraží. No ve tři měli přijet ale ČD nezklamali a vlak řijel s 20 ti minutovým zpožděním. Kolem půl páté jsme se naskládali do auta a vyrazili směrem Hustopeče u Brna. Cesta probíhala bez problému a po necelých 2 hodinách jsme byli v Hustopečích. Postavili jsme stany a já vyrazil na "schůzi" MK POHODA a zbytek týmu si šel projít trať. Když přišli tak byli špinaví od hlavy až k patě a na botách měli tak tunu jílu. Když jsem je viděl tak jsem věděl, že Hustopečské bahení koupele nás opět neminou.
Ráno jsme vstávali asi v 7 a od 8 jsme jako Pohoda začali chytat trať resp. start. Opět jsme se  při tom pobavili.Pak už jen prezentace a šel jsem si projít trať. Kupodivu byla docela vyschlá, protože už od rána svítilo slunko a bylo snad ještě větší horko než v Cakově. Trať vypadala mnohem méně náročná než opravdu byla.
Náš start byl naplánován na 13:46, Jitka a Dinky startovali v 14:01 a Kristýna ve 14:05. Docela jsem se zhrozl když jsem zjistil, že nás je v kategorii opět hodně-tentokrát 13. Ještě rychle rozcvičit a hurá na start. 5,4,3,2,1 GO! A už jsme na trati. Než jsem se pořádně rozdýchal, už jsme předbíhali Honzu Moravce, který startoval před námi. Bertíkovi s první část  trati vůbec nechtělo běžet, ale nakonec se rozběhl. Trať zatím pěkně vyschla a tak bahno nebylo ani tak strašné. Když jsem vbíhal na křižovatku kde se míjeli lidé kteří běželi od startu a do cíle, potkali jsme v protisměru budopucí vítězku canicrossu žen - Markétu Slaměníkovou, která běžela také s borderkou. Také jsme tady doběhli Romana Poláška, který před námi startoval 2 minuty. Vcíli jsem ještě zamával Kristýně, která právě startovala. V cíli se o mě pokoušel infarkt, roztržení plící a všechno možné. Rychle jsem s epřevlékl a šel jsem čekat na start. Holky doběhly taky docela hotové a docela těsně za sebou. Nakonec jsem se dozvěděl, že se nám podařilo vybojovat nádherné 3. místo  a Kristýna je taky 3.
Potom už jsme jen odpočívali a šli se projít. Pak už jsme šli od hospody kde probíhalo druhé kolo. Nebudu ho tu rozepisovat, kdo tam byl ví. Spát jsme šli asi kolem 1 hodiny.
Ráno jsme vstávali až v 8. Sklidili jsme si věci a sbalili stany. Kolem 10 hodiny začalo vyhlášení výsledků. Já s Bertíkem jsem nakonec byl 3 s časem 15:45  a průměrnou rychlostí 16.4 KM/H.Na prvního Michala Chovance jsme ztratili 1:40 a ne 4. místo jsme měli náskok 2 minuty. Jitka s Dinkym byla 6. a měla čas 21:47-průměrka 11.8 a Kristýna byla taky 3. s časem 16:45-průměrka 15.4 KM/H. Kristýna byla o vteřinu od 4. a o vteřinu od 2. takže, to bylo opravdu nadupané.
Myslím, že Hustopeče se jako každý rok hodně vyvedly a i s naším výkonem jsem spokojený, jelikož před nám byly opět pouze ESP. Poslední závod sezony skončil a my už se těšíme na další sezonu.

Fotky najdete na http://pefo.rajce.idnes.cz/HUstopecska_petka_2008/
  

  

Cakov-jaro 2008
Na tradiční závod jsem tentokrát vyrazili o víkendu 8-9.března. Hezké počasí předchozích dnů slibovalo závod plný slunce a pohody. Nejinak tomu opravdu bylo.
Do Cakova jsem se všichni docela těšili. Já abych vyzkoušel nakolik mám po zimě natrénováno a Jitka, protože to měla být její a Dinkyho premiéra.
Do Cakova jsme dorazili kolem půl jedenácté. Po zaprezentování a jsme si šli projít trať, která byla zase o trošku jiná než předchozí roky. Trať byla rychlá a druhá půlka i docela technická. Poprvé jsme tu nezažili žádné bahno a vodu, ale pouze s¨luníčkem vysušenou trať.
Canicross tentokrát startoval jako poslední a tak jsme měli dost času. Já a Bertík jsme měli start v 14:56 a Jitka s Dinkym v 15:06. Když jsem viděl skoro přehřáté psy tak jsem Bertíka před startem polil vodou a sám si vzal jen kraťasy a tričko. 1. kolo se běželo docela dobře. Ve finiši jsme předběhli 2 z našich soupeřů, kterých bylo celkem 8. Náš čas byl 14:45 a byl jsem s ním na trati dlouhé 4270 metrů spokojený. Jitka měla čas kolem 21 minut což taky na 1. závod není špatné.
Druhé kolo startovalo v neděli už v 9 hodin. Canicross opět startoval téměř jako poslední a tak jsme alespoň měli čas se podívat na ostatní závodníky. A protože se startovalo podle pořadí z předešlého dne, startoval jsem jako 1. což jsem si chtěl udržet. Trať byla o něco měkčí než v sobotu, ale pořád ne bahnitá. Náš čas se dokonce ještě o něco zlepšil a my se mohli radovat z vítězství. V cíli jsem sebou plácl za cílovou čáru a odmítal se pohnout. Za nedlouho doběhl druhý Roman Polášek a pořád mám v hlavě jeho slova: "Už vím, proč to děláme, pro ten pocit v cíli". Něco na tom asi bude.
Jitka se oproti prvnímu kolu také zlepšila a protože byla  jediná v kategorii tak také získala vítězství.
V tomto závodě startoval s borderkou ještě Slávek Přibyl od nás ze cvičáku a v naší kategorii si vyběhli nádherné 3. místo. Borderky opět zabodovaly.
Ještě proběhlo kole jedné hodiny vyhlášení, rozloučili jsme se s kamarády, které snad uvidíme o víkendu v Hutopečích a mohli jsme se rozjet domů.
Tento závod se určitě povedl, skvělé počasí, příjemná atmosféra a spousta známých se kterými jsme se pěkně dlouho neviděli.

  

  

Canicross neboli běh se psem provozujeme s Bertíkem už od roku 2005. Náš první závod byl v Cakově na podzim 2005. Byli jsme tam na 3. místě což nebylo zrovna nejlepší vzhledem k tomu, že jsme běželi jen 4. Ale alespoň nás to nakoplo k dalšímu tréninku. Naším druhým závodem byla Hustopečská pětka 2006 kde jsme byli na 4. místě a byli jsme velice spokojení. Od té doby už to s námi "jelo z kopce"

Výsledky podzimní sezony 2007 najdete v sekci naše úspěchy

 

 

 

TOPlist